Chorvatsko 2000 - 2017, výlet "Raškovické party" do Baško Polje, Split, Makarská, Brač, Biokovo, Veprič. Výlet třídy 1.B - 2004. Budapešť, Kroměříž, Krakov, Osvětim, Brezinka, Hochkar, Wachau, petanque, Salzburg, Salzkammergut, Orlí hnízdo, Berchtesgaden, Obersalzberg, Hallstatt, Vodácké kurzy 2010-2011, Raškovice 2010-2013.
Další foty jsou na http://jhrdy1.webgarden.cz/hochkar-2010-leden, březen, 2011 - 2017, to jsou stránky, kde mám fotky z Rakouska - Wachau, Hochkar, stužkovací večírky, oslavy, Salzburg, Hallstatt, Berchtesgaden, Orlí Hnízdo, lyžák, Mnichov, Hochkar - březen a dále Německo - Mnichov, Rakousko - Krimmelské vodopády 2011 i 2014, nové fotky ze školy, poslední Raškovice - léto, podzim 2011 apod. Připojil jsem odkazy na stránky těchto destinací, nejnověji stránky Hochkaru v češtině... Na YouTube (hrdas66) potom další videa z těchto akcí. Je tam i ilustrační video k cestě od pláže u kempu Baško Polje až ke stanům. Pro představu, jak to tam vypadá, jak je to daleko, jak vypadají toalety, obchod, pekárna v kempu apod. Doplnil jsem ceny mýtného, ceny pohoných hmot, on-line kamery, předpověď počasí - vše nejaktuálnější, přidal jsem i odkazy na stránky chorvatských medií. Nejnověji jsem přidal fotky z Hochkaru 2012 až 2017 a výlet Cote d´Azur a Provence (Monaco, Avignon, Chateauneuf du Pape, Nice, Cannes, Saint Tropez, Orange, Grasse, Apt, Bonnieux, Gordes, Roussillon (Vaucluse) - okrové doly, Menton, Verona) - 2012 a 2014 apod., včetně informací o těchto místech.
V levém sloupci dále najdete "Aktuality Chorvatsko 2012 - 2017", nejčerstvější informace k cestování do Chorvatska a v Chorvatsku, veškeré ceny mýtného, potravin, vstupné, spoustu zajímavostí, nových, aktuálních informací apod. V pravém sloupci např. "Baška Voda - aktuální počasí", "HAK - aktuální záběry z cest, přechodů apod - Chorvatsko", "Aktuální ceny paliva v Chorvatsku" nebo "Ceny mýtného - Chorvatsko" a spoustu dalších informací. Stačí kliknout.
Chorvatsko - publikace, nejen v češtině, ale i v angličtině, němčině a chorvatštině. Spousta zajímavých informací z infocenter, odborných časopisů, cestovních kanceláří, turistických združení, mnoho rad, tipů, map, ceníků apod...Mé další stránky na téma Chorvatsko (zadej - Jiří Hrdý): Pinterest, YouTube, Facebook, Twitter, Flipboard, issuu.
Chorvatsko - publikace, nejen v češtině, ale i v angličtině, němčině a chorvatštině. Spousta zajímavých informací z infocenter, odborných časopisů, cestovních kanceláří, turistických združení, mnoho rad, tipů, map, ceníků apod... klikni níže
a mé profily: Pinterest, YouTube , Facebook
, Twitter, Flipboard, issuu
Baška Voda.jpg
Villa Borovina(1).jpg
Jiří Hrdý.jpg
http___jhrdy1.webgarden.cz_rubriky_hochkar-2014-brezen(1).jpg
Mali Alan

Velebit je největší chorvatský masív, který je zároveň nejdelším pásmem Dinárských hor. Od průsmyku Vratnik na severozápadě až po řeku Zrmanja na jihovýchodě měří více než 150 km. K nejpozoruhodnějším partiím patří kromě Národního parku Paklenica rezervace Rožanski kukovi (Rožanské skály). Je to impozantní horská skupina, která spolu s Tulove grede patří mezi nejpůsobivější partie Velebitu. Tulove grede jsou úplně holé, ohlazené vápencové skály při silnici z Obrovacu do horského průsmyku Mali Alan. Cesta na Mali Alan patří k největším zážitkům z výletu po místech natáčení. Cesta vedoucí přes průsmyk je plná serpentin, dolní část silnice je dnes asfaltová, což v době natáčení mayovek ještě nebylo. Krátce před vrcholem je silnice na pravé straně ohraničená dlouhou kamennou ochrannou zdí, kde je nutné nechat vůz. Přímo před vámi pak leží Tulove grede (Nugget-tsil). Před ním se nachází obrovský kráter, ze kterého visel Santer ve filmu Vinnetou, můžete zde vidět také zbytky hrobů Nšo-či a Inču-čuny.
P7191427.JPG
P7191426.JPG
P7191436.JPG
P7191428.JPG
P7191432.JPG
P7191433.JPG
P7191434.JPG
P7191435.JPG
P7191448.JPG
P7191439.JPG
P7191441.JPG
P7191442.JPG
P7191440.JPG
P7191445.JPG
P7191446.JPG
P7191447.JPG
P7191449.JPG
P7191451.JPG
P7191453.JPG
P7191454.JPG
P7191469.JPG
P7191459.JPG
P7191461.JPG
P7191462.JPG
P7191475.JPG
P7191471.JPG
P7191473.JPG
P7191474.JPG
P7191481.JPG
P7191475.JPG
P7191477.JPG
P7191480.JPG
Jen pro připomenutí, originál, Winnetou I. ... stačí shlédnout první 2 minuty, tam jsou ta nejdůležitější místa, co jsme navštívili. Být na těchto místech je pro naši generaci opravdu nezapomenutelný zážitek! Vzpomínejte ...
P7191490.JPG
P7191483.JPG
P7191486.JPG
P7191487.JPG
P7191496.JPG
P7191492.JPG
P7191493.JPG
P7191494.JPG
P7191502.JPG
P7191497.JPG
P7191500.JPG
P7191501.JPG
P7191505.JPG
P7191502.JPG
P7191503.JPG
P7191512.JPG
P7191508.JPG
P7191510.JPG
P7191511.JPG
P7191521.JPG
P7191522.JPG
P7191519.JPG
P7191520.JPG
P7191523.JPG
P7191524.JPG
P7191525.JPG
P7191526.JPG
Mali Alan

Velebit je největší chorvatský masív, který je zároveň nejdelším pásmem Dinárských hor. Od průsmyku Vratnik na severozápadě až po řeku Zrmanja na jihovýchodě měří více než 150 km. K nejpozoruhodnějším partiím patří kromě Národního parku Paklenica rezervace Rožanski kukovi (Rožanské skály). Je to impozantní horská skupina, která spolu s Tulove grede patří mezi nejpůsobivější partie Velebitu. Tulove grede jsou úplně holé, ohlazené vápencové skály při silnici z Obrovacu do horského průsmyku Mali Alan. Cesta na Mali Alan patří k největším zážitkům z výletu po místech natáčení. Cesta vedoucí přes průsmyk je plná serpentin, dolní část silnice je dnes asfaltová, což v době natáčení mayovek ještě nebylo. Krátce před vrcholem je silnice na pravé straně ohraničená dlouhou kamennou ochrannou zdí, kde je nutné nechat vůz. Přímo před vámi pak leží Tulove grede (Nugget-tsil). Před ním se nachází obrovský kráter, ze kterého visel Santer ve filmu Vinnetou, můžete zde vidět také zbytky hrobů Nšo-či a Inču-čuny.
Satelitní mapa s místy natáčení v oblasti Mali Alan:

https://maps.google.cz/maps/ms?hl=cs&ie=UTF8&brcurrent=5,0,0&msa=0&msid=215363835468155361837.00049c135b4d172d8623b&t=h&z=13

1. Tábor železničářů

Ze Starigradu jedeme po pobřežní silnici č. 8 ve směru na Zadar. Po 15 kilometrech podjíždíme dálnici a za chvíli přijde důležitý bod: odbočka vlevo na silnici č. 54 směrem na Obrovac. Po 4 kilometrech projedeme vesnicí Jasenice. Následuje dlouhá táhlá rovina, po chvíli míjíme první křižovatku, pak druhou, od které bude po pravé straně vidět továrna, my však odbočíme vlevo. Jedeme jen několik set metrů, dokud po levé straně neuvidíme širokou šotolinovou cestu. Auto necháme stát vedle silnice a jdeme po cestě zhruba 400 metrů (bod 1).

Vinnetou 1. díl - tábor železničářů
Vinnetou 3. díl - jámy nastražené proti banditům

2. Strom Klekí-petry

Od předchozího bodu pokračujeme v jízdě serpentinami. Po několika kilometrech přijde velmi ostrá levotočivá zatáčka, u které se nalézají ruiny domu. Na vnější straně zatáčky se nachází místo, kde stál ve filmu Vinnetou strom s mrtvým Klekí-petrou (bod 2).

3. Pod dálnicí

Po několika dalších kilometrech dojedeme až těsně pod dálnici. Po levé straně uvidíme velký prostor plný navezených sutin. Tady se natáčela pouze jediná scéna: kolona Apačů na cestě k Nugget-Tsilu ve filmu Vinnetou (bod 3).

Pod dálnicí.

4. Kamenolom

Nadjedeme dálnici a pokračujeme v jízdě dál. Po chvíli přechází asfaltová část cesty v šotolinovou. Musíme postupovat pomalu, jelikož cesta je plná ostrých kamínků. Po několika kilometrech, již ve velké nadmořské výšce, se po levé straně cesty nachází nepoužívaný menší kamenolom, u kterého zaparkujeme. Hledané místo se nachází na okraji kamenolomu. Po dalších několika stech metrech se v menší zatáčce nalézá další místo natáčení (bod 4).

5. Happy

Vrátíme se k autu a pokračujeme v jízdě dál. Projedeme dvěma zatáčkami a dojedeme těsně pod vrchol. Po levé straně cesty se nachází místo, kterému se říká "U Happyho" (Vinnetou zachraňuje Happyho před orlem) (bod 5).

6. U zdi

Když vyjedeme poslední dvě zatáčky, ocitneme se u dlouhé, přes dva metry vysoké zdi, u které zaparkujeme auto. Hned v okolí zdi vzniklo několik záběrů (bod 6):

Vinnetou 1. díl - jízda Černého orla těsně před začátkem titulků; Old Shatterhand s Apači obrací koně a jede na pomoc Vinnetouovi
Old Surehand - vojáci odvádí zajaté bandity a Komančové odjíždějí
Vinnetou a míšenka Apanači - Happy kouká na orlí hnízdo; orel napadne Happyho; část vytahování Happyho

7. Louka Supů

Stojíme na pravé straně zdi (na levé straně je cesta, po které jsme přijeli). Místo natáčení známé jako "Louka Supů" se nachází několik set metrů od zdi v prvním údolí (nebo spíše na uzavřené louce) (bod 7).

Vinnetou 1. díl - Santer pozoruje jedoucí Apače; Inču-čuna, Vinnetou a Nšo-či jedou pro zlato
Mezi Supy - noční tábor Supů; zajetí a osvobození Martina Baumanna
Old Surehand - Vinnetou a Toby vyslechnou Generálovo přiznání; Úžlabina ztracených výkřiků
Vinnetou a míšenka Apanači - Vinnetou seskočí z koně a běží na pomoc Happymu

8. Zelená louka

Od zdi jdeme úzkou pěšinkou přes dvě údolí, až po 20 minutách dorazíme do třetího a zároveň největšího (bod 8).

Vinnetou 3. díl - úplně první záběr; pronásledování Vinnetoua; Vinnetouova smrt a s ní spojené scény

9. U kráteru

Od zdi se musíme dostat na druhou stranu skal tyčících se před námi. Obejdeme je zleva. Je zde poměrně široká vyšlapaná cesta. Ani ne po deseti minutách klidné chůze dorazíme až ke kráteru (bod 9).

Vinnetou 1. díl - úvodní scéna; Inču-čuna, Vinnetou a Nšo-či jdou pro zlato; závěrečný boj

10. Sedlo

Chceme-li se dostat do sedla, musíme jít od kráteru směrem nahoru k vrcholkům skal. Až k samotnému místu natáčení vede úzká pěšina, která je každých třicet metrů značena červenými body na kamenech (bod 10).

Vinnetou 3. díl - bandité číhají na Vinnetoua; Old Shatterhand ho zachraňuje; rozhovor s Rudým perem

11. Louka s hroby

Louka s hroby leží přímo pod kráterem. Stačí sejít skalnatým lesíkem, ve kterém se točily souboje banditů s Apači a jsme na místě (bod 11).

Vinnetou 1. díl - Vinnetou předává zlato Černému orlovi; skupina dorazila k Nugget-Tsilu a loučí se s Old Shatterhandem; Shatterhand nese umírající Nšo-či
Vinnetou 3. díl - setkání pokrevních bratrů u hrobů; Apačové na cestě do úkrytu
Vinnetou a míšenka Apanači - úvodní scéna s prologem

Kdybychom od zdi pokračovali autem další dva kilometry, přijeli bychom k místu, odkud je krásný výhled na kráter a Mali Alan (bod V na mapě).

Návštěva všech míst v okolí Mali Alanu je na vlastní nebezpečí! Území není ještě zcela odminováno!

Použitá literatura:

(Text a fotografie - Jarda Maryška; grafická úprava - Zatinka, vytvořeno 13.2. 2011)
Tam v horách - květen 2010

Letos tvořili expedici pouze tři účastníci: Mirek Řehoř jako řidič a navigátor v jedné osobě, Roberto Sobotovič jako kameraman (a jak se později ukázalo i jako skvělý kuchař) a moje maličkost jako pouhý pasažér, i když nádobí jsem párkrát umyl. Také čas odjezdu byl netradiční – z Brna jsme vyráželi už v 7 hodin ráno dne 25. května, protože na 14 hodinu jsme v Zagrebu měli domluvenou schůzku s někdejším architektem Vladimirem Tadejem. Slíbil nám, že s ním můžeme natočit krátký rozhovor, protože on je jediný ze všech, co se točili kolem mayovek, který mluví česky. Musím říci, že úderem 14 hodiny jsme přišli do Gradske kavárny a Vlado Tadej už tam seděl. Zodpověděl nám několik dotazů, přidal nějakou historku (ty nejlepší ovšem byly až mimo kameru) a v 15,30 jsme pokračovali směr Starigrad. Jako suvenýr si odvážíme pokutový lístek na 200 kun za přetažené parkování. V Zagrebu mají totiž parkovací automaty chytře naprogramované pouze na jednu jedinou hodinu.

Kousek za Karlobagem jsme se pokochali prvními lokalitami natáčení, nazvanými Lukovo Šugarje. Tento název zahrnuje dlouhou pobřežní oblast, nicméně dvě místa z druhého dílu Vinnetoua – Old Shatterhand zachraňuje vojáky před bandity a úvodní záběr jízdy Vinnetoua – leží kousek vedle sebe, první před tunelem a druhé za tunelem, bráno ve směru od Starigradu.

Druhý den jsme celý prožili na Tulove Grede, zčásti na Zelené louce (místo smrti a honba na Vinnetoua), zčásti na louce Supů (hlavně místa Santerova sledování Apačů) a také u kráteru (Santerův pád po zásahu střelou, boj Vinnetoua proti Santerovým lidem, Shatterhand přibíhá k boji). Jako každý rok, na louku s hroby už nezbyl čas. S Mirkem jsme se shodli, že jsme tam oba vlastně byli jen jednou, hned při první návštěvě v roce 2007. Cestou zpět jsme se také zastavili v Muzeu Vinnetoua v hotelu Alan, kde jsme se seznámili s pracovníkem hotelového infocentra, mladým sympaťákem Zvonimirem, který nám prozradil, že tři dny před námi odtud odjel Christopher Barker, který na Malém Alanu natáčel dokument o svém otci. Tahle zpráva nás opravdu potěšila. Večer jsme si sbalili věci, protože po dopoledním programu jsme odjížděli z oblasti dál na jih.

Tím dopoledním programem (27. 5.) byla plavba na člunu z Maslenice do ústí Zrmanje a dál pod pueblo. Plavba sama o sobě byla nádherným romantickým zážitkem, protože nešlo o loď, ale skutečně jen o člun, starý, dřevěný, s pufajícím motorem. Mile – tak se jmenoval kapitán plavidla – navíc prý kdysi hrál jednoho z Apačů. Ovšem, to je věc, kterou vám v oblasti dnes bude vykládat i patnáctiletý výrostek, ale Mile nám to bez dlouhých řečí dokázal tím, že sám od sebe zajížděl k jednotlivým místům, na nějakou dobu tam zastavil a bez zaváhání popisoval, co se kde natáčelo. Nejdelší zastávku jsme měli na místě souboje Shatterhanda s Inču-čunou, kde jsme se vykoupali a já napravil tu nešťastnou výpravu z roku 2008, kdy jsem si sice také splnil svůj sen vykoupat se v Riu Pecos v modré košili, ale kdy jsme díky nevděčnému psisku ztratili podvodní foťák i se snímky. Díky poměrně vysokému stavu vody jsem si mohl dokonce i skočit ze Shatterhandova kamene. Byla to nádhera.

Zbytek dne tvořil přejezd do Splitu, se zastávkami na Crvene Luce (vesnice Čikarijů, chatrč bandy Curly Billa) a v Drage (místo tušení smrti). Zatímco ve Starigradu jsme využívali už tradičně služeb Penzionu Diana, ve Splitu-Stobreči jsme šťastnou náhodou našli Hotel IVO, který poskytuje ubytování v ceně starigradského penzionu. Navíc má tenhle hotel ještě jednu přednost – leží deset minut chůze od Venanga. Ale to je informace, kterou jsme dostali po dlouhém, úmorném vyptávání a neustálém krčení ramen postupně všech zaměstnanců hotelu až od jakési starší paní, která tam umývala nádobí a kterou k nám už ze zoufalství zavolali, protože byla poslední, která se u nás ještě nevystřídala. A ta hned a naprosto jistě máchla rukou směrem za hotel a řekla, že je to deset minut pěšky.

Hned nazítří jsme se přesvědčili, že měla pravdu. Za všechna moje chorvatská putování to bylo nejsnáze dosažitelné místo. Na druhé straně ale musím říci, že z původního lomu už zbyla pouze část, kudy Shatterhand s Castlepoolem vjížděli do Venanga, zbytek je zcela vytěžený a zrekultivovaný. Nicméně i z toho zbytku lze jasně poznat, o co jde a místo má svoji atmosféru. Jen na volném prostranství stojí základní škola, takže pozor na velkou přestávku. To jsem si hned vzpomněl na Forresterova slova: "To nejsou Indiáni. Zítra jim napař kupu práce."

Po Venangu jsme odjeli do Solinu, hledat cementárnu zvanou Majdan. Je to obrovský kolos, nelze ho nenajít, protože cesta, vedoucí k němu nese právě jeho jméno: Put Majdana. Zde jsme našli, co jsme hledali: vjezd Vinnetoua a Shatterhanda do lomu (Vinnetou 3.), který je zároveň někdejší poštovní stanicí na skále (Old Surehand), samotný kamenolom z Vinnetoua 3., v němž ovšem také Komančové vynášeli staré pušky z Generálovy jeskyně. V lomu panoval čilý pracovní ruch, a tak nás tam nechtěli pustit, prý tam jezdí nákladní auta (bedlivým pozorováním jsem se dostal k frekvenci jednoho náklaďáku za 20 minut, takže chorvatský předák projevil o moji osobu několikanásobně větší strach než projevovala moje matka v době, kdy mi bylo pět let), ale my jsme se jim dostali na kobylku – jakoby jsme odjeli a po pár metrech jsme celý lom obešli, dostali se celkem pohodlně na stěnu nad lomem a nafotili si vše, co jsme potřebovali, včetně hory Kozjak nad Solinem, která je vidět i na srovnávacích fotkách. V areálu cementárny Majdan jsme vyhledali i Šedý kaňon, kde Forrester a jeho banda přepadli vystěhovalce. Kaňon jsme našli bez problémů, samozřejmě silně zarostlý vegetací, nicméně stále k poznání. Jen o Modrém jezeru nám místní řekli, že je zasypané. Sice jsme se ho s Mirkem pokoušeli hledat, překonali jsme plot z ostnatého drátu, vnikli do objektu cementárny, vylezli na hromadu štěrku – po čichu jsem šel správně – ale nic jsme nenašli. Až po návratu domů jsme zjistili, že stačilo ujít nějakých 50 metrů a překonat jeden pískovcový val… To byl první zádrhel, který se nám přihodil, byť nevinně, protože cementárna skutečně změnila a mění tvář oblasti k nepoznání.

Další cíl, který jsme si toho odpoledne vytkli, bylo Donje Sitno, teprve loni objevené místo smrti bandity Forrestera. Krásné místo, které kupodivu vegetace zase až tak moc nezměnila. I zde jsme našli, co jsme hledali, jen s jednou výjimkou – chybí nám kámen s dírou, kde byl provazový žebřík. Šli jsme jistě kolem něho, Mirek ho má dokonce (nechtěně) na fotce, ale prostě jsme ho přehlédli. Slovy Tuff-Tuffa: "Hloupé, že." Nazítří, to už bylo 28. května, jsme našli bez potíží vstup do jeskyně Assiniboinů, který je na skále, vypínající se nad řekou Cetina u Omiše, kousek za hotelem a výletištěm Radmanove mlinice. Tam jsme také strávili hezkou chvilku na břehu Cetiny v místě, kde se Forrester setkal s Lukou a kde také rybařila Apanači. To už nás tlačil čas a my vyrazili k domovu.

Jenže všechno bylo zase trochu jinak. Protože nám navigace vypočítala, že domů přijedeme až o půlnoci, udělali jsme pauzu opět ve Starigradu, kde jsme si dopřáli půl dne odpočinku: koupačka v moři, které už bylo velmi přívětivé (a taky dotáčky podvodních záběrů k záběrům ze Zrmanje), pokecání se Zvonimirem, který se ukázal jako fanda filmových mayovek (to je dobře, je to záruka, že Muzeum se bude stále rozvíjet) a také jsme skočili na Karlovačko ke Klekí-petrovi. Mrzelo by mě, kdybych letos vynechal, protože tohle prostě patří k cestám do země Vinnetoua. A protože právě v sobotu začalo tradiční Winnetou Convention, po chvíli nás kolem stolu sedělo asi sedm, protože přišli kamarádi z Německa a Rakouska, samozřejmě Sandro Florit, (znalec na slovo vzatý, objevitel lokality Donje Sitno a nově také Bokanjacké blato, kde se točila scéna s drátem z Vinnetoua 3.) a kamarádem Ullim. Byl to moc hezký večer a mluvilo se samozřejmě o mayovkách, lokalitách a místech natáčení.

V neděli jsme jeli domů. Plni dojmů, se spoustou fotek a filmových záběrů a hlavně s chutí a odhodláním – příští rok jsme tady zase!



(Autor článku - Jan Koten, vytvořeno dne 26.6. 2010)
Výlety do oblasti Ravni Kotari a jihovýchodního Velebitu

BENKOVAC

Menší město 26 km severovýchodně od Biogradu na moru ve vnitrozemské úrodné oblasti Ravni kotari, pahorkatiny, která přiléhá k severodalmatským letoviskům. Centrum vinohradnictví a vinařství (zpracování vína, velké vinné sklepy). Nad městečkem stojí zříceniny středověkého hradu. Benkovac byl založen v 15.stol. jako hlavní sídlo chorvatských knížat Benkovićů. Turci jej ovládali od začátku 16.stol. Městečko utrpělo velké ztráty za srbské agrese v 90.letech minulého století.

V okolí města četné pozůstatky historických sídel - liburnských, antických i starochorvatských. Vykopávky jsou v archeologických muzeích v Zadaru, Splitu a ve Vídni. Většina archeologických lokalit nebyla dosud systematicky prozkoumána.

Turisticky nejpozoruhodnější jsou u obce Podgradje (4 km od Benkovce) rozsáhlé pozůstatky ilyrského sídla a římského municipia Asseria, dále u obce Nadin pozůstatky ilyrsko-římského sídla Nedinu. V obci Kula Atlagića (3 km severozápadně) jsou zbytky starochorvatského kostelíka s pletencovou ornamentikou z 9.stol. a pozůstatky opevněné věže poturčené rodiny Atlagićů. U Smilčiće bylo objeveno jedno z nejbohatších chorvatských nalezišť z období neolitu, dále nálezy z ilyrské a římské doby. V obci Šopot (2 km severozápadně) lze vidět zbytky starochorvatského kostelíka. Další pozůstatky starých osídlení jsou u vesnic Donje Bilane, Donji Lepari, Polača, Ostravica a dalších.

BRIBIR

Obec 14 km severozápadně od Skradinu a významné archeologické naleziště s nálezy z doby předhistorické (ilyrské), antické a raně středověké.

Hlavní naleziště na kopci Glavica nad vesnicí. Na místě původního ilyrského opevněného sídla (chorv. gradina) vybudovali Římané municipium Varvariae, zničené Avary a Slovany a později osídlené Chorvaty. Největšího rozkvětu dosáhl Bribir jako sídlo mocného chorvatského šlechtického rodu Šubićů. V 1.pol.16.stol. jej dobyli a zpustošili Turci. Z odkrytých staveb staré Varvariae jsou nejimpozantnější římské hradby z obrovských kvádrů, zbytky římských domů a veřejných cisteren, římského mauzolea a sarkofágy z raně křesťanského období, z raně chorvatského období pak kostel. Bylo tu nalezeno i velké množství drobných předmětů a fragmentů zdiva.

Jen pár kilometrů jižněji je blízko kostela sv. Bartoloměje (Sv.Bartul) ve vesnici Ždrapanj další zajímavé archeologické naleziště: pozůstatky starokřesťanské baziliky a hřbitov s četnými kamennými pozůstatky. Některé fragmenty jsou vezděny do kostela sv.Bartoloměje.

CEROVACKÉ JESKYNĚ (Cerovačke pećine či spilje)

81 km severovýchodně od Zadaru v nadmořské výšce 650 m, na pomezí Liky a Dalmácie. Z městečka Gračac 4 km.

Soustava několika krápníkových jeskyň je dlouhá asi 4 km a má nejbohatší krápníkovou výzdobu v Chorvatsku. Byly objeveny v r. 1913 a podle svého objevitele bývají někdy nazývány Turkaljeve spilje. Skládá se z horní soustavy (1 300 m chodeb), střední (390 m) a dolní (2 400 m chodeb, z toho zpřístupněno 700 m). Jeskyně jsou však podstatně rozsáhlejší, jejich speleologický průzkum pokračuje. Jsou též jedním z nejbohatších chorvatských paleoarcheologických nalezišť.

Příjezd je od městečka Gračac.

Jeskyně byly poničeny za srbské okupace začátkem 90.let 20.stol., po obnově byly znovuotevřeny pro návštěvníky byly v r. 1998. Pak byly opět několik let uzavřeny kvůli sporům o koncesi, od roku 2006 je turistům zpřístupněna první část v dolní části jeskyně a přípravuje se otevření dalších prostor v horní části.

Městečko nad kaňonem řeky Čikoly, 33 km severovýchodně od Šibeniku, na rozhraní úrodného údolí Čikoly a pustého krasu.

Na skalním ostrohu stojí pevnost Gradina, ale do dnešních dnů se z ní dochovaly jen skromné zbytky. Původně středověkou pevnost zpevnili a rozšířili Turci, poté i Benátčané. Za tureckého panství byl Drniš důležitým správním střediskem, o čemž svědčí i to, že tu bývalo pět mešit. Jedna z nich byla přestavěna na katolický kostel zasvěcený sv. Antonínovi (Sveti Ante) a v jejím zdivu je dobře patrná původní islámská svatyně. V městečku se dochovalo torzo štíhlého minaretu, který je údajně jediný dochovaný turecký minaret v Dalmácii. Z pevnosti se otevírá krásný výhled do hlubokého kaňonu řeky Čikoly.

V domě spisovatele B. Adžiji je uméstěno Městské muzeum (Gradski muzej Drniš). k jeho nejcennějším exponátům patří sbírka plastik Ivana Meštroviće, největšího chorvatského sochaře první poloviny 20. stol., který v nedalekých Otavicích prožil své dětství (viz tematický článek: Split a dílo Ivana Meštroviće).

Ve vesnici Otavice, 8 km od Drniše, je častým výletním cílem mauzoleum, které I. Meštrović postavil pro svou rodinu, zde je též sám pohřben (viz tematický článek: Návštěva mauzolea sochaře Ivana Meštroviće v Otavicích u Drniše).


KISTANJE

Archeologická lokalita Burnum

Malá obec ve vnitrozemské oblasti Ravni kotari, 30 km severně od Šibeniku.

Slouží jako východisko k pravoslavnému klášteru sv. Archanděla (monastir Sveti Arhandjel) na řece Krce. Klášter byl vybudován v 15. stol. v byzantském slohu, má bohatou knihovnu, je přístupný veřejnosti.

2,5 km od Kistanje se nachází archeologické naleziště: v těchto místech byl římský vojenský tábor Burnum, lidový název Trojanov grad.. Lokalita je nyní upravena pro návštěvníky a platí se vstupné. Součástí je i malé muzeum, v němž jsou shromážděny zdejší nálezy. Podrobnější informace najdete v aktualitě: Otevřena Archeologická sbírka Burnum.

KNIN

Město (12 300 obyv.) 56 km severovýchodně od Šibeniku, na horním toku Krky; průmysl, zemědělství, důležitý dopravní uzel (železnice, silnice).

Původně sloužilo jako občasné sídlo chorvatských středověkých knížat a králů a sídlo biskupů. Za válek s Turky, po r. 1522, se tu začali usazovat srbští utečenci z krajů dobytých Turky. Rakousko jim poskytlo možnost se zde usadit s tím, že budou hájit zdejší vojenskou hranici.

Po druhé světové válce město a jeho okolí bylo ústředními úřady záměrně denacionalizováno a stalo se centrem srbského vyhroceného nacionalismu a separatismu. V r. 1990 tu vypukla vzpoura převážné většiny srbského obyvatelstva proti chorvatskému státu a ozbrojená protichorvatská agrese, včetně etnických čistek. Knin byl prohlášen hlavním městem tzv. Republiky Srbská krajina. Byl chorvatskými vojsky osvobozen při akci Oluja (Bouře) v srpnu 1995. S ustupujícími srbskými vzbouřenci odešla ze země i většina zdejšího srbského obyvatelstva. Dosud se vrátila jen malá část.

Nad městem ční největší hradní objekt v Dalmácii, hrad-pevnost sv. Spasitele (tvrdjava Sveti Spas).První opevnění budovali chorvatští králové. Až do 18. stol. byl postupně rozšiřován a přestavován. Jeho tři části - horní (nejstarší), střední a dolní jsou vzájemně propojeny mosty. Farní katolický kostel sv. Antonína Paduánského (Sveti Ante) byl za války zcela zničen.

V okolí jsou četné velmi cenné archeologické lokality. Je to především Biskupija, vesnice 5 km jihovýchodně od Kninu (původní název Pět kostelů na Kosovu - Pet crkava na Kosovu) s nálezy především z raného chorvatského středověkého období. Dochovaly se pozůstatky čtyř kostelů, zbytky pátého jsou pod dnešním pravoslavným kostelem.

Cennou archeologickou lokalitou je i Crkvina s kostelem z 10. stol. a hroby od 8. stol., Stupovi a Kapitul s raně chorvatskými památkami.

Navštěvuje se i nedaleký potok Krčić, který při svém ústí vytváří malebný vodopád Topoljski slap, pod nímž vyvěrá krasová řeka Krka. V blízkosti Kninu začíná severní okraj Národního parku Krka.


OBROVAC

Tulove grede, nad dálničním tunelem Sveti Rok

Obrovac je městečko na řece Zrmanji, 11 km od jejího ústí do Novigradského moře, 26 km severovýchodně od Zadaru v Severní Dalmácii, pod jihovýchodními svahy Velebitu.

Je východiskem horské makadamové cesty ke skalnímu masív Tulove grede a do velebitského průsmyku Mali Alan (též Halan, 1 045 m). Tyto lokality vyhledávají příznivci filmů o indiánském náčelníkovi Vinnetouovi: Kde se natáčely filmy o Vinnetouovi?). Obrovac je současně východiskem do kaňonu řeky Zrmanji.

SKRADIN

Městečko a přístav na řece Krce, 16 km severně od Šibeniku. Je zde sídlo správy národního parku Krka (viz aktualita: Správa národního parku Krka má nové sídlo a informační středisko). Proti proudu nad Skradinem (4,5 km) se nachází jeden ze vstupů do národního parku Krka - vstup Skradinské vodopády (ulaz Skradinski buk). Turisté se ke vstupu do parku dostanou loděmi národního parku, které vyplouvají z přístaviště ve Skradinu (plavba je v ceně vstupenky). Ve Skradinu je most přes řeku Krku. Možnost příjezdu ze Šibeniku do Skradinu lodí nebo autem či autobusem po silnici. Je to velmi oblíbený výletní cíl jachtařů.

Na tomto místě stálo ilyrské sídliště, hlavní středisko ilyrského kmene Liburnů, proslulých jako mořeplavci a stavitelé lodí. V antické době to bylo významné sídlo - municipium Scardona. Od 6. stol. biskupské sídlo (do r. 1830) - na lokalitě Biskupija staré kostely a fragmenty reliéfů. Za chorvatských králů se stal Skradin významným opěrným bodem, z té doby pochází předrománský kostel. Od pol.14.stol ovládli Skradin Benátčané. V r. 1522 jej dobyli na 150 let je Turci, kteří tu vybudovali mohutné opevnění (1 km za městem zbytky tohoto opevnění). Turky pak vystřídali opět Benátčané.

Ze Skradinu pocházel významný renesanční malíř působící v Benátkách, Juraj Čulinović, v historii umění známý jako Giorgio Schiavone.

V místě je pěkné upravené koupaliště na řece Krce a jachtařský přístav - ACI Marina Skradin.

Pod Skradinem po proudu je velké Prukljanské jezero (Prukljansko jezero).

Ve Skradinu jsou některé restaurace vyhlášené svými místními rybími specialitami (v určitém období roku se podává i místní velká specialita - jednocentimetrové rybky zvané golac).

ŘEKA ZRMANJA

Typická krasová řeka. Pramení vyvěračkou mezi městy Gračac a Knin, u místa zvaného Zrmanja vrelo. Vodou ji na jejím toku zásobují přítoky z oblasti jižního Velebitu. Je dlouhá 69 km.

Typické pro tuto řeku jsou kaňony, hluboko zaříznuté do podloží, z nichž nejpůsobivější je kaňon před ústím Zrmanje do Jaderského moře, tedy úsek Obrovac - ústí. Tento úsek spíše připomíná severský fjord, řeku svírají holé skalní stěny vysoké až 200 metrů, celá scenérie okolní krajiny bez vegetace působí velmi sugestivně. Zrmanja je právě na tomto úseku splavná. Cestovní kanceláře pořádají plavby z Obrovce k ústí Zrmanji do Novigradského moře.

Druhým velmi zajímavým úsekem je část řeky mezi Obrovcem a obcí Ervenik. Koncem jara a začátkem léta, kdy má Zrmanja hodně vody, se řeka sjíždí hlavně na raftech, koncem léta, při nižším vodním stavu, na kanoích. Úsek Ervenik - Muškovac má četné slapy, kaskády, peřeje, několik vodopádů a je nejmalebnější. Za obcí Muškovac následuje akumulační jezero. Nejvyšší vodopád na řece se jmenuje Vysoký (Visoki buk) - u obce Žegar, nejkrásnější je vodopád Jankovića buk. Pro plavby na raftech se doporučuje kontaktovat místní turistické sdružení (turistička zajednica).

O řece Zrmanje píšeme též v části: Sporty - Sjezdy divokých řek a v tematickém článku: Kde se natáčely filmy o Vinnetouovi?.

mail: info@chorvatsko.cz
copyright © 2001-2011 M. Zábský, M. Zábská, V. N. Heřmanová
foto Obrovac a Tulove grede z archivu CK Vítkovice Tours
P7191513.JPG
P7191516.JPG
P7191514.JPG
P7191438.JPG
P7191497.JPG
P7191498.JPG
P7191591.JPG
P7191465.JPG
P7191438.JPG
P7191450.JPG
P7191452.JPG
P7191518.JPG
P7191466.JPG
P7191472.JPG
P7191476.JPG
Pro mě je to nejlepší ubytování v Bašce Vodě, velmi milí lidé, čisto, vstřícnost a ... skvělé víno!!
214.JPG
P1040124a.jpg
P1000247a.jpg
Baška Voda

Baška Voda

Baška Voda

Baška Voda

Baška Voda

Baška Voda

Baška Voda, Baško Polje.jpg
ostrov Brač(1).jpg
U Ivana.jpg
Povlja (Brač).jpg
Omluvte prosím nedokonalost těchto stránek, tvořil jsem je v lednu 2008 a šlo původně jen o informace k Baško Polje a k našim výletům a to vše jen a jen pro náš úzký okruh přátel. Ale myslím si, že informace, které jsem začal uvádět, jsou praktické, nové, aktuální, prostě na stránkách cestovek či v jejich katalozích některé z nich prostě chybí. Na YouTube jsem umístil videa z těchto akcí, je tam i ilustrační video k cestě od pláže u kempu Baško Polje až ke stanům. Pro představu, jak to tam vypadá, jak je to daleko, jak vypadají toalety, obchod, pekárna v kempu apod. Doplnil jsem tu aktuální ceny mýtného, ceny pohoných hmot, trajekty, on-line kamery, předpověď počasí - vše nejaktuálnější (srpen 2013). Odkazy na stránky chorvatských medií, velkých řetězců ... Neustále se pokouším tedy dopňovat, aktualizovat text. Fotogalerie je již hotová. Tak prosím o trpělivost. Děkuji.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one