Chorvatsko 2000 - 2017, výlet "Raškovické party" do Baško Polje, Split, Makarská, Brač, Biokovo, Veprič. Výlet třídy 1.B - 2004. Budapešť, Kroměříž, Krakov, Osvětim, Brezinka, Hochkar, Wachau, petanque, Salzburg, Salzkammergut, Orlí hnízdo, Berchtesgaden, Obersalzberg, Hallstatt, Vodácké kurzy 2010-2011, Raškovice 2010-2013.
Další foty jsou na http://jhrdy1.webgarden.cz/hochkar-2010-leden, březen, 2011 - 2017, to jsou stránky, kde mám fotky z Rakouska - Wachau, Hochkar, stužkovací večírky, oslavy, Salzburg, Hallstatt, Berchtesgaden, Orlí Hnízdo, lyžák, Mnichov, Hochkar - březen a dále Německo - Mnichov, Rakousko - Krimmelské vodopády 2011 i 2014, nové fotky ze školy, poslední Raškovice - léto, podzim 2011 apod. Připojil jsem odkazy na stránky těchto destinací, nejnověji stránky Hochkaru v češtině... Na YouTube (hrdas66) potom další videa z těchto akcí. Je tam i ilustrační video k cestě od pláže u kempu Baško Polje až ke stanům. Pro představu, jak to tam vypadá, jak je to daleko, jak vypadají toalety, obchod, pekárna v kempu apod. Doplnil jsem ceny mýtného, ceny pohoných hmot, on-line kamery, předpověď počasí - vše nejaktuálnější, přidal jsem i odkazy na stránky chorvatských medií. Nejnověji jsem přidal fotky z Hochkaru 2012 až 2017 a výlet Cote d´Azur a Provence (Monaco, Avignon, Chateauneuf du Pape, Nice, Cannes, Saint Tropez, Orange, Grasse, Apt, Bonnieux, Gordes, Roussillon (Vaucluse) - okrové doly, Menton, Verona) - 2012 a 2014 apod., včetně informací o těchto místech.
V levém sloupci dále najdete "Aktuality Chorvatsko 2012 - 2017", nejčerstvější informace k cestování do Chorvatska a v Chorvatsku, veškeré ceny mýtného, potravin, vstupné, spoustu zajímavostí, nových, aktuálních informací apod. V pravém sloupci např. "Baška Voda - aktuální počasí", "HAK - aktuální záběry z cest, přechodů apod - Chorvatsko", "Aktuální ceny paliva v Chorvatsku" nebo "Ceny mýtného - Chorvatsko" a spoustu dalších informací. Stačí kliknout.
Chorvatsko - publikace, nejen v češtině, ale i v angličtině, němčině a chorvatštině. Spousta zajímavých informací z infocenter, odborných časopisů, cestovních kanceláří, turistických združení, mnoho rad, tipů, map, ceníků apod...Mé další stránky na téma Chorvatsko (zadej - Jiří Hrdý): Pinterest, YouTube, Facebook, Twitter, Flipboard, issuu.
Chorvatsko - publikace, nejen v češtině, ale i v angličtině, němčině a chorvatštině. Spousta zajímavých informací z infocenter, odborných časopisů, cestovních kanceláří, turistických združení, mnoho rad, tipů, map, ceníků apod... klikni níže
a mé profily: Pinterest, YouTube , Facebook
, Twitter, Flipboard, issuu
Baška Voda.jpg
Villa Borovina(1).jpg
Jiří Hrdý.jpg
http___jhrdy1.webgarden.cz_rubriky_hochkar-2014-brezen(1).jpg

Fotky, videa, texty - Slunj, Knin - klikni!!

P7050133.JPG
P7050150.JPG
P7050155.JPG
P7050159.JPG
 
Slunj, Knin



Většina českých turistů, kteří jedou autem ze Záhřebu po staré silnici přes Plitvická jezera do Dalmácie, s překvapením zaregistruje při průjezdu městečkem Slunj v oblasti zvané Kordun (53 km jižně od Karlovce) pozoruhodnou scenérii hluboko dole na řece Slunjčici. Při pohledu z mostu, po němž silnice vede, se tam mihne stříbrná stužka vodopádu a malebný shluk domků. Při tomto rychlém průjezdu městečkem těžko zjistí, že se tam skrývá mnohem víc. Podívaná dole u řeky, kterou letmo zahlédl z auta, je součástí mimořádné přírodní a kulturní památky, která se jmenuje Rastoke.

Řeka Slunjčica tu před svým ústím do Korany vytváří uprostřed syté zeleně peřeje a jezírka, řítí se ve vodopádech přes travertinové bariéry. Před staletími zde vznikla mlynářská osada, jejíž mlýny poháněla voda Slunjčice. Starobylé mlýny a stoupy byly při srbské agresi v 90. letech min. stol. poničeny a vypáleny, ale dožily se obnovy.

Nyní se celá lokalita stala příjemným místem pro odpočinek, kde je možno se po dlouhé jízdě osvěžit kávou nebo se posilnit obědem, projít se po cestách a můstcích mezi jednotlivými rameny řeky Slunjčice a obdivovat její peřeje, vodopády či pěkně zrekonstruované mlýny a domy, případně se v řece Koraně i vykoupat.

Od odpočívadla na kraji města (ještě před mostem), je krásný výhled do kaňonu řeky Korany a na vodopády, které tu nejvyšším převýšením do ní spadají. Je možno i sejít po cestě dolů k řece. Do osady Rastoke vede asfaltovaná cesta odbočující z hlavní silnice těsně za mostem. Odbočka je nyní dobře označena.

Domy v osadě Rastoke však nejsou jen jakousi kulisou. Ten, kdo by si rád svůj odpočinek ve Slunji prodloužil, může si vybrat k přespání buď některý z citlivě renovovaných původních domků přímo v osadě Rastoke, nebo jiný ve Slunji. Interiéry jsou všude moderně vybavené.

Informace:
Turistické sdružení města Slunje (Turistička zajednica grada Slunja) - www.tz-slunj.hr
Město Slunj (Grad Slunj) - www.slunj.hr
copyright © 2001-2011 M. Zábský, M. Zábská, V. N. Heřmanová
Slunj

Slunj

Slunj

Slunj

Slunj

Slunj

Slunj

Slunj

Slunj

Slunj

Slunj

Slunj

Slunj

Slunj

Slunj

Slunj

Slunj

Slunj

Slunj

Slunj

Slunj

Slunj

Slunj

Slunj

Slunj

Slunj

P7050159.JPG
Slunj

Slunj

Zrmanja

Zrmanja

Udbina

Udbina

Udbina

Udbina

Crkva hrvatskih micenika, Udbina
Udbina

Udbina

Crkva hrvatskih micenika, Udbina
Udbina

Udbina

Crkva hrvatskih micenika, Udbina
Udbina

Udbina

Crkva hrvatskih micenika, Udbina
Crkva hrvatskih

Crkva hrvatskih

P7050214.JPG
P7050175.JPG
P7050178.JPG
P7050180.JPG
P7050182.JPG
P7050214.JPG
P7050202.JPG
Udbina

Udbina

P7050224.JPG
Zrmanja

Zrmanja

cesta k pramenu
Zrmanja

Zrmanja

Zrmanja

Zrmanja

Zrmanja

Zrmanja

Zrmanja

Zrmanja

Zrmanja

Zrmanja

Zrmanja

Zrmanja

Zrmanja

Zrmanja

Zrmanja

Zrmanja

Zrmanja

Zrmanja

Zrmanja

Zrmanja

Zrmanja

Zrmanja

P7050250.JPG
Zrmanja

Zrmanja

P7050243.JPG
P7050304.JPG
P7050292.JPG
P7050294.JPG
Zrmanja

Zrmanja

Zrmanja

Zrmanja

Zrmanja

Zrmanja

Zrmanja

Zrmanja

Zrmanja

Zrmanja

ŘEKA ZRMANJA

Typická krasová řeka. Pramení vyvěračkou mezi městy Gračac a Knin, u místa zvaného Zrmanja vrelo. Vodou ji na jejím toku zásobují přítoky z oblasti jižního Velebitu. Je dlouhá 69 km.
Typické pro tuto řeku jsou kaňony, hluboko zaříznuté do podloží, z nichž nejpůsobivější je kaňon před ústím Zrmanje do Jaderského moře, tedy úsek Obrovac - ústí. Tento úsek spíše připomíná severský fjord, řeku svírají holé skalní stěny vysoké až 200 metrů, celá scenérie okolní krajiny bez vegetace působí velmi sugestivně. Zrmanja je právě na tomto úseku splavná. Cestovní kanceláře pořádají plavby z Obrovce k ústí Zrmanji do Novigradského moře.
Druhým velmi zajímavým úsekem je část řeky mezi Obrovcem a obcí Ervenik. Koncem jara a začátkem léta, kdy má Zrmanja hodně vody, se řeka sjíždí hlavně na raftech, koncem léta, při nižším vodním stavu, na kanoích. Úsek Ervenik - Muškovac má četné slapy, kaskády, peřeje, několik vodopádů a je nejmalebnější. Za obcí Muškovac následuje akumulační jezero. Nejvyšší vodopád na řece se jmenuje Vysoký (Visoki buk) - u obce Žegar, nejkrásnější je vodopád Jankovića buk.
Zrmanja

Zrmanja

Zrmanja

Zrmanja

Zrmanja

Zrmanja

Zrmanja

Zrmanja

P7050315.JPG
Zrmanja

Zrmanja

Zrmanja

Zrmanja

Zrmanja

Zrmanja

P7050248.JPG
P7050250.JPG
P7050246.JPG
P7050175.JPG
P7050328.JPG
P7050334.JPG
P7050320.JPG
P7050324.JPG
P7050327.JPG
P7050329.JPG
P7050330.JPG
P7050331.JPG
Knin

Knin je město v Chorvatsku, v Dalmácii, na železnici Záhřeb - Split, 56 km od pobřeží Jaderského moře. Městem protéká řeka Krka, která 3 km východně odtud i pramení.[1] Žije zde 11 000 obyvatel.

Historie

V 1. století př. n. l. se 18 km od dnešního Kninu nacházel římský vojenský tábor Burnum. Dnešní město je zmiňováno až v 10. století byzantským císařem Konstantinem VII. Během 11. století zde vznikla diecéze, roku 1080 už byl Knin vyhlášen hlavním městem státu, za vlády krále Zvonimira. Až do 13. století zde byla velmi významná vojenská pevnost; o kterou během následujících století bojovali Turci, Maďaři, Rakušané a Francouzi. Roku 1522 město dobyli právě Turci, a Chorvati ho tak opustili. Pod Osmanskou nadvládou zůstal Knin ještě dalších 150 let, poté ho získala Benátská republika. Uprchlí Chorvati se vrátili, roku 1709 zde postavili navíc kostel a františkánský klášter. Ke konci 18. století, roku 1797 se stal rakouským majetkem, během této doby prosperoval. Po rozpadu Rakousko-Uherska se stal součástí Království SHS a později Jugoslávie.

Na konci 80. let došlo k prudkému zhoršení vztahů mezi místními Srby a Chorvaty. V červnu 1989 si zdejší srbská komunita velkolepě připomněla po vzoru kosovských Srbů 600 let od Bitvy na Kosově poli, paradoxně nedlouho poté Chorvati oslavili v nedaleké obci výročí 900 let od smrti krále Zvonimira.[2] Po těchto manifestacích se vztahy mezi oběma komunitami ještě více zhoršily. Do oblastí Dalmácie, které byly obývané Srby (a jejichž centrem byl právě Knin) dorazila bojová atmosféra, která se již nějakou dobu vyskytovala v Kosovu a kterou úspěšně živil režim Slobodana Miloševiće a antikomunisté, spojení okolo Memoranda SANU. Během srpna 1990 došlo po liberalizaci poměrů v Chorvatsku ke vzpouře Srbů, která začala nabývat ozbrojeného charakteru. Během tzv. balvanové revoluce byly v polovině srpna blokovány barikádami přístupové cesty k městu. Předseda općiny Knin vyhlásil válečný stav a bylo vypsáno referendum o autonomii. Na základě tohoto referenda pak byla vyhlášena tzv. Srbská oblast Krajina, která se později transformovala v Republiku srbskou krajinu.

Chorvatská vojska získala vládu nad městem až roku 1995, během tzv. Operace Oluja (bouře). Poté začala poválečná obnova města, avšak ta postupuje pomalu; neboť celý kraj stále není příliš atraktivní pro nově příchozí, kteří by nahradili původní srbské obyvatelstvo.
Zdroj: Wikipedia
P7050335.JPG
P7050336.JPG
Knin

Knin

Knin

Knin

Knin - pevnost

Knin - pevnost

Knin - pevnost

Knin - pevnost

P7060354.JPG
P7060355.JPG
Knin - pevnost

Knin - pevnost

Knin - pevnost

Knin - pevnost

Knin - pevnost

Knin - pevnost

P7060359.JPG
Mystický kostel sv. Spase - viz. níže
Osada Cetina v sobě však netají pouze jedinečné zřídlo, ale také unikátní starochorvatskou církevní památku raného středověku - kostel sv. Spase. Jen je třeba pokračovat asfaltkou a poté zabočit doprava.
Právě na malém prostoru areálu kostela lze pozorovat komplikované historické zápletky této oblasti. Počátek chrámu, který pochází z 9. století, je spojen s rezidencí chorvatských panovníků a arcibiskupstvím v nedalekém Kninu. Na přilehlém hřbitovu přitom vidíme mohutné náhrobní kameny příslušníků svébytné bosenské církve z dob středověkého bosenského království, a většina novějších hrobů pak náleží pravoslavným věřícím, kteří oblast osídlili později.
Centrální části vévodí temná silueta chrámu, pod jehož klenutými oblouky se drží příjemný stín, vysoká věž vyčnívá nad nízkou vegetací jako toužebně hledaný maják. Zvláště za jasného podvečera, kdy zapadající slunce ozáří vyprahlé stráně Dinary a okolím se nese pouze píseň cvrčků, dýchá celý komplex nezvykle tajemnou atmosférou.
sv. Spasitel

sv. Spasitel

kostel sv. Spasitele
sv. Spasitel

sv. Spasitel

sv. Spasitel

sv. Spasitel

sv. Spasitel

sv. Spasitel

Knin - tvrz

Knin - tvrz

Knin - tvrz

Knin - tvrz

Knin - tvrz

Knin - tvrz

P7060365.JPG
P7060367.JPG
P7060369.JPG
P7060372.JPG
Vodopád Krčič

Vodopád Krčič

Vodopád Krčič

Vodopád Krčič

Vodopád Krčič

Vodopád Krčič

Vodopád Krčič

Vodopád Krčič

Vodopád Krčič

Vodopád Krčič

Vodopád Krčič

Vodopád Krčič

Zrození Cetiny pod nejvyšším vrcholem Chorvatska - viz. níže
Z Vrliky se vydáváme směrem na Knin. Silnička prochází širokým údolím, kterému vévodí mohutný hřeben pohoří Dinara. Zatímco vlevo vidíte nejvyšší vrchol Chorvatska - Sinjal (1831 m), zprava můžete spatřit boční vývěry Cetiny, jedné z nejhezčích krasových řek v Chorvatsku - viz. níže
Divoká řeka na svém 105 km dlouhém toku ukrývá plno soutěsek, vápencových kaňonů, kaskád i vodopádů. Unikátní je ale i hlavní zřídlo Cetiny, za kterým se vydáme do stejnojmenné osady. Důležitým orientačním bodem je pravoslavný kostel na jednom vršku. Právě pod jeho svahem se rozprostírá tyrkysové oko hlavního pramene. Životodárná oáza v pustém krasu, obklopená bujnou vegetací.
Na dno ale nedohlédneme, průzračná říčka prýští z tmavých hlubin vodou zaplněné propasti. Pramen Cetiny se stále drží ve sféře zájmu speleologů - průzkum zatím potvrdil hloubku 102 m! Těší se též praktickému využití, jako zdroj pitné vody.
Pokud byste se chtěli osvěžit v průzračné ledové vodě, doporučuju sejít hlouběji do vsi a na úpatí pod kostelem zabočit doleva. Za okamžik se ocitnete v malebném zákoutí, obklopeném staletými vrbami. Několik ohnišť svědčí o tom, že pikniky tu nejsou vzácností.
pramen Cetiny

pramen Cetiny

pramen Cetiny

pramen Cetiny

pramen Cetiny

pramen Cetiny

pramen Cetiny

pramen Cetiny

pramen Cetiny

pramen Cetiny

pramen Cetiny

pramen Cetiny

P7060401.JPG
P7060404.JPG
Sinj

Sinj

Sinj

Sinj

Při svých vycházkách a výletech z jihodalmatských letovisek do přilehlého vnitrozemí se turisté občas setkají se zvláštními masivními kamennými náhrobky různých tvarů, kterým se říká stečci (je to plurál od singuláru stećak).

Některé stećky jsou prosté, bez jakýchkoliv kamenických ozdob, jiné upoutávají pozornost jednoduššími i vysloveně bohatými reliéfy. Většinou jsou seskupeny v blízkosti nějakého starého kostela či kaple, vedle hřbitova, ale najdeme je i jako solitéry, kde široko daleko není ani kostel či hřbitov, ani lidské sídlo.

Jak již řečeno, častěji se na ně narazí ve vnitrozemí sousedícím v přímořím, kterému se říká Dalmatské Záhoří (Dalmatsko Zagorje), ale najdeme je i přímo na pobřeží, např. u předrománského kostelíka sv. Petra ve Starigradu- Paklenici v Severní Dalmácii (kolem dvaceti kamenů), v Brele ve Střední Dalmácii u hřbitova při farním kostele (asi osm), v letovisku Tučepi u románsko-gotického kostelíka sv. Jiří (Sveti Juraj), u hřbitova ve staré části vesnice Podaca, v Bristu u starého farního kostela sv. Markéty (Sv. Margarita) je jeden velký zdobený stećak.

V Dalmatském Záhoří najdeme jednu z největších skupin těchto náhrobních kamenů u hřbitova ve vesnici Cetina nedaleko městečka Vrlika v tzv. Cetinské krajině (kolem 800 kamenů), dále v osadách Cista Velika ve třech nekropolích, též v osadě Lovreć v tzv. Imotské krajině na třech lokalitách (dohromady ke 200). Velká nekropole je v osadě Klek blízko zřícenin hradu Smrdengrad.

Tím samozřejmě výčet stećků na půdě Dalmácie nekončí, jsou roztroušeny i na mnoha dalších místech, ale lze konstatovat, že na dalmatských ostrovech a v Jižní Dalmácii úplně chybějí.

Každého, kdo někdy nějaký z těchto náhrobků viděl, jistě napadly otázky: Kde se tyto neobvyklé náhrobky vzaly? Kdo byli ti, kdo tento nezvyklý kult mrtvých pěstovali? Z které doby tyto náhrobky vlastně pocházejí? Co mají symbolizovat pozoruhodné reliéfy, jimiž jsou mnohé kameny ozdobeny?

Jednoznačné odpovědi na tyto otázky kupodivu nejsou jednoduché. Poznatky o stećcích prošly totiž v posledních letech zásadními změnami.

Jak již řečeno, říká se těmto náhrobním kamenům v celé oblasti výskytu stečći. Mělo za to, že jsou úzce spjaty s vyznavači tzv. bosenské církve, kteří žili ve středověku na území tehdejšího samostatného bosenského státu. Ten po určitá období zahrnoval i části dnešního Chorvatska a Černé Hory.

Bosenská církev jako středověká církevní organizace byla zejména od druhé poloviny 19. století předmětem zkoumání, dohadů, pokusů o ryze účelový výklad tohoto jevu ve službách té které politické, národnostní či církevní orientace, případně ve službách určitého státu. Vědecká pravda a snaha dobrat se k ní nebyly většinou cílem zkoumání.

Převažoval starý názor, podle něhož byla bosenská církev heretická, kacířská, a přímo navazovala na proudy heretických dualistických manichejských učení, které se od 12. a 13. století šířily jako požár Balkánem a jihozápadní Evropou (bogomilové, Albigenští, Valdenští aj.) a jež vycházely ze Zoroastrova učení. Prostřednictvím kněze Bogomila a jeho následovníků našly pak úrodnou půdu například v Bulharsku, v Itálii, v jižní Francii a jinde.

Podle této teorie šířené původně římskou kurií bosenská církev, nazývaná patarénskou nebo bogomilskou, zastávala učení o stále spolu bojujících principů dobra a zla, vycházela z gnostických dogmat, zavrhovala křesťanské symboly - především kříž a svátosti, neuznávala církev římský primát. Tato interpretace bosenské církve pevně zakotvila v povědomí mnoha generací prostřednictvím několika autorit, které si buď nedaly práci vědecky prozkoumat skutečné základy této teorie, nebo jim naopak účelově velmi vyhovovaly. Tak se tato interpretace stala vlastně na staletí oficiálním výkladem.

Teprve od poloviny 20. století přistoupila moderní generace bosenských historiků ke zkoumání všech dochovaných a dostupných pramenů - listinných materiálů, materiálních nálezů, artefaktů, písma atd., jakož i ústní tradice. Ukazovaly se totiž stále výrazněji rozpory mezi starou teorií a materiálními a dalšími nálezy.

Podle těchto nových historických bádání byla bosenská církev křesťanskou národní církví. Byla založena na cyrilometodějských tradicích a liturgii ve slovanském jazyce, tedy stejně tak, jak o to usilovali svatí bratři Konstantin a Metoděj na Velké Moravě. A zůstávala, stejně jako Konstantinova a Metodějova, pravověrnou křesťanskou církví, zachovávající všechny články víry. Však také příslušníci této církve nazývali sami sebe krstjani = křesťané.

Vzhledem k zápornému stanovisku Říma k této církvi, což opět známe z obhajoby obou našich soluňských věrozvěstů v Římě, usilovala nakonec bosenská církev o nezávislost na římské kurii.

Této reálné situace využívali od samého počátku, tj. od 12. století, všichni ti, kdo usilovali o politickou moc v Bosně, ať již to byli bosenští panovníci nebo mocní bosenští feudálové snažící se strhnout na sebe veškerou moc v zemi, nebo uherští králové, pro něž byla Bosna jedním z cílů další expanze. Svou mocenskou hru tu hráli i panovníci z Dukly (Dioclei) na území dnešní Černé Hory. A Řím v těchto mocenských bojích a zákulisních pletichách, udávání a obviňování hrál významnou roli.

Bylo tedy pro všechny soupeřící politické síly výhodné zamlčet skutečný stav věcí a stavět se do role obhájců "pravé" víry proti údajným bosenským heretikům. Přitom o víru a náboženské otázky tady žádnému z mocných vůbec nešlo, rozhodující byly politické a mocenské zájmy.

Jedním z významných dokumentů, který dosud vůbec nebyl brán v potaz, protože byl v přímém rozporu s oficiálním tvrzením o bosenské herezi, je tzv. bilinopoljská abjurace z r. 1203.

Pod tímto pro laiky nesrozumitelným názvem se skrývá prohlášení bosenských "krstjanů" na velkém shromáždění na lokalitě Bilino Polje, kde se sešli s papežským legátem Casamarisem. Ten sem byl z Říma vyslán, aby prozkoumal pravověrnost bosenských křesťanů, které obvinil u římské kurie z kacířství vládce Dukly. Krstjané i na tomto shromáždění znovu potvrdili svou pravověrnost s tím, že budou i nadále věrnými křesťany. Zjištěný stav potvrdil písemně nejen papežský legát, ale později jej stvrdil i uherský král.

O tom, že bogomilství nemělo s bosenskou národní církví nic společného je dnes přesvědčena většina historiků zabývajících se touto problematikou a pokládají ji za uměle vytvořený mýtus o středověké Bosně.
Stećak
Stećak z obce Gornja Zgošća
v sarajevském muzeu

V současné době převládá názor, že stećci byly naprosto nadkonfesního charakteru a byly umisťovány nad hroby nejen bosenské církve, ale i pravoslavných a katolíků. Podle nových bádání představují tedy stećci specifické umění středověké Bosny a přilehlých území, v němž umělci tvůrčím způsobem propojili tradiční místní a tehdy nové prvky a rozvinuli je s mimořádnou invencí v novou harmonii. Stećky tak lze považovat za svébytný vrcholný projev lidového tvůrčího ducha a tvořivosti v bosenské středověké kultuře.

Stećci (místně se jim říká též mramori, kami, kuće, biligi) se nevyskytují nikde jinde na světě než v Bosně a Hercegovině a k nich přiléhajících pohraničních oblastí, tedy v Chorvatsku, v Černé Hoře a Srbsku. V Bosně je jich evidováno přibližně 60 000, v Chorvatsku 4 500, v Černé Hoře 3 000 a v Srbsku 2 000!

První stećci vůbec byly zřejmě vztyčeny v Bosně a Hercegovině začátkem 13. století, nejmladší pocházejí z prvních desetiletí 16. století. Tehdy zmizely pod tlakem islámského způsobu pohřbívání mrtvých. Něco málo z ornamentiky stećků je však patrné i na pozdějších náhrobcích všech tří zdejších náboženství (katolického, pravoslavného a islámského).

Mají podobu kamenných bloků, kamenných desek, sarkofágů, křížů, sloupů a stél. Jejich tvary, obrysy, rozměry i hmotnost se výrazně liší: od malých stél až po kamenné kolosy o hmotnostii až 30 tun.

Pokud jde o ornamentiku, vykazují tyto náhrobní kameny, ať už jde o kterýkoli typ, mimořádné bohatství. Nejkrásnější jsou náhrobní kameny s figurálními scénami; k nim patří zejména lovecké scény a tanec. Vykazují široké bohatství obměn – lov na jelena, medvěda, kance, lov se sokolem, se psy, na koni. I motivy tance jsou velmi různorodé: tanec žen, mužů, tančící pár, tanec kolo a další. Mezi figurálními motivy zaujímají zvláštní místo postavy se zdviženýma rukama v pozici orantů a pak Madona či světec-bojovník. Nechybějí ani portréty. Další skupinou jsou kameny s geometrickou ornamentikou, se symbolickými znaky, s vegetativní a zvířecí ornamentikou (nejčastější je znázornění jelena). Škála symboliky ornamentu je velmi široká např. spirála, vinné hrozny, kříž v různých variantách, kruh, měsíc, slunce, hvězdy, růžice, slepé arkády aj. Velmi časté jsou zbraně (meče, dýky, kopí) a heraldické znaky. Mnohdy bývají vytesány i epigramy, vtipné krátké glosy či filozoficko-básnická zamyšlení.

Ve veškeré ornamentice a zdobných motivech se výrazně projevují regionální rysy – zatímco v některých krajích jsou některé motivy velmi rozšířeny, v jiných jsou úplně neznámé. Ornamentika souvisí do značné míry s tradicí, ale očividná je mnohdy i snaha vycházející ze soudobých uměleckých proudů v Evropě, byť se mnohdy kombinovaly dva rozdílné umělecké směry (např. románský a gotický sloh) na jednom náhrobku.

Je zajímavé, že se na mnoha stećcích dochovala jména tvůrců-kameníků. Těm, kteří tesali tyto monumentální objekty, se říkalo kovači, autorům reliéfů djaci. Mnohdy obojí činnost, vhodnou jen pro mimořádně fyzicky zdatné jedince, prováděla jen jedna osoba.

Ten, kdo by chtěl vidět opravdu reprezentativní ukázku stećků, nechť si udělá z jadranského přímoří výlet do Bosny Hercegoviny a vypraví se za nimi do proslulé nekropole Radimlja, což je lokalita při silnici vedoucí od řeky Neretvy z Čapljiny do městečka Stolac na říčce Bregavě (viz Zajímavé výletní cíle v Bosně a Hercegovině).

V celé Bosně a Hercegovině se nachází na 60 tisíc těchto kamenných náhrobků, celá země je vlastně uměleckou galerií těchto artefaktů pod širým nebem. Za nekrásnější se pokládá bohatě zdobený náhrobní kámen z obce Gornja Zgošća u Kakanje, který je nyní umístěn v átriu Zemského muzea v Sarajevu (váží 14 tun).

Se stećky jako naprosto svébytným uměleckým projevem se měla česká veřejnost možnost seznámit na výstavě Náhrobní kameny středověké Bosny, která se konala v roce 1968 v letohrádku královny Anny (Belvederu) v Praze.

Čtyři sousedící balkánské země - Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Srbsko a Chorvatsko - nyní společně usilují o to, aby se stećkům dostalo takové ochrany, jaká jim vzhledem k jejich umělecké a historické hodnotě náleží, a staly se součástí uměleckého kulturního dědictví, evidovaného organizací UNESCO (viz aktualita: Společná nominace bývalých jugoslávských zemí na zápis do seznamu UNESCO).

Zdroj informací:

deník Jutarnji list: www.jutarnji.hr
Ministerstvo kultury Chorvatské republiky (Ministarstvo kulture Republike Hrvatske): www.min-kulture.hr
čtrnáctideník pro kulturu a společenské dění Zarez: www.zarez.hr

copyright © 2001-2011 M. Zábský, M. Zábská, V. N. Heřmanová
P7060408.JPG
stećak

stećak

stećak - Veliko Provo
P7060406.JPG
stećak

stećak

P7050245.JPG
P7050246.JPG
Slunj

Slunj

Slunj

Slunj

Slunj

Slunj

Slunj

Slunj

P7050181.JPG
Slunj

Slunj

vodopád Krčič

vodopád Krčič

P7060347.JPG
P7060350.JPG
P7060370.JPG
Krčič

Krčič

Krčič

Krčič

P7050170.jpg
Slunj

Slunj

Sinj

Sinj

P7060396.JPG
Sinj

Sinj

P7050144.JPG
P7050130.JPG
P7050145.JPG
P7050131.JPG
Zajímavé dokumenty v Archivu ČT:

http://www.ceskatelevize.cz/porady/1096911352-objektiv/4986-archiv/121-chorvatsko/

11. 8. 2013 – Biokovo

Míříte letos na dovolenou do Chorvatska? Pokud je vaše odpověď ano, tak se není vůbec čemu divit. Už řadu let je to totiž nejoblíbenější destinace nás, Čechů. Objektiv se tam také vypravil a nabízíme vám reportáž z národního parku Biokovo. Pokud by se vám nechtělo jen lenošit na pláži, můžete vzít následující reportáž jako tip na aktivnější odpočinek. Můžete si udělat výlet na některý z horských vrcholů a pozorovat nádherný západ slunce.

14. 7. 2013 – Vranské jezero

V severní Dalmácii najdete Vranské jezero. Je to nedaleko Čechům tolik známého Zadaru. Jezero je unikátní třeba v tom, že tam žijí mořské i sladkovodní ryby. Kromě toho jsou tam velmi vzácná hnízdiště vodních ptáků a jde o přírodní rezervaci. Právě proto byste v bezprostřední blízkosti jezera jen marně hledali hotely, přespat se tam dá jen v kempu.

14. 7. 2013 – Pula

PulaČemu dáváte přednost? Dovolené pod sluncem na rozpálených oblázkových plážích a čirým mořem? A nebo raději poznávání památek? Nedaleká Pula na jihu istrijského poloostrova nabízí magickou kombinaci obojího. Navíc je to místo, které je s námi spojeno mnohem víc, než si myslíme. Dokládá to společná rakousko-uherská historie. Pula je také místem, kde se letos koná festival, který byste tam možná ani nečekali. Mezinárodní filmový festival. A hned jubilejní 60. ročník. Více už v reportáži Denisy Bukvajové a Tomáše Voženílka.

26. 5. 2013 – Učka

Chorvatsko je blízkou a obílenou destinací českých turistů a cestovatelů. Pro poloostrov Istrie na severu země to díky jeho relativní blízkosti platí samozřejmě taky. Naši milovníci slunce, kamenitých pláží a azurového moře znají určitě důvěrně Pulu, Rovinj a další oblíbené přímořské destinace. Istrie to ale nejsou jen letoviska na pobřeží. Za pár okamžiků vám ukážeme a dokážeme, že za návštěvu určitě stojí třeba i horská rezervace Učka.

12. 8. 2012 – Dalmácie

Čeká nás Chorvatsko a míříme tam za vůní a chutí ostrovů Dalmácie. Na lodi a na kole, pěšky nebo autem navštívíme místa, kde si pochutnámě na specialitách tradiční dalmatinské kuchyně, vyhlášených vínech a destilátech. Jinými slovy skvělá pozváka na pozdní dovolenkovou cestu nebo aspoň pořádný rozjezd před víkendovým obědem. Nezarmoutíme ale ani sportovce a slibujeme, že společně vyšplháme na nejvyšší kopec Brače - Vidovu Goru.

13. 5. 2012 – Slavonie – posvícení

Nejpočetnější skupina krajanů žije v Americe, o tom jistě nikdo nepochybuje. Víte ale kde byste našli zaručeně nejaktivnější a nejlépe organizovanou krajanskou komunitu? Doslova za humny - v chorvatské Slavonii. V celém Chorvatsku se k české národnosti hlásí více než 10 tisíc lidí a většina žije právě tady - na severovýchodě země, v cípu ohraničeném Maďarskem, Srbskem a Bosnou. Hlavním městem české menšiny je tu už po léta Daruvar. A právě tam se na sjezd krajanů vypravil i Objektiv.

3. 4. 2011 – Cres

CresChorvatský ostrov Cres nepatří alespoň mezi Čechy k nejvyhledávanějším destinacím. Důvodem bude možná i to, že za první republiky, v době, kdy u nás začínalo být cestování na Jadran populární, nepatřil tehdejší Jugoslávii. Mírové dohody Cres po první světové válce přisoudily Itálii, bez ohledu na to, že drtivou většinu tvořili Chorvaté. Po mnoha peripetiích je všechno jinak – tak, jak má být. Přesto se dají na ostrově stále najít místa nezasažená masivním turismem a my jsme právě tady objevili několik hezkých legend.

27. 3. 2011 – Vnitrozemí ostrovů

Když se řekne Chorvatsko, skoro milion Čechů možná znuděně mávne rukou – právě tolik jich do Chorvatska ročně vyrazí a může tak vzniknout dojem, že v této zemi už není co objevovat – pláže, kempy a přístavy přece znají všichni. O to příjemnější překvapení ale čeká na ty, kdo vyrazí prozkoumat vnitrozemí chorvatských ostrovů. Nedávno jsme to v Objektivu zkusili, ale vracíme se znovu v pohledu kameramana Ondřeje Urbaníka a hlavně v pohybu. Takže nudit se nebudete. To garantuji!

20. 2. 2011 – Loď a kolo

Čeká nás cesta po Chorvatsku. Navštívíme hned několik malebných míst. Uprostřed zimy vás naše reportáž jistě potěší a alespoň trochu zahřeje. První místo, kde se zastavíme, bude bývalá rybářská osada Milna, dnes tam míří hlavně jachty. A právě na jedné z nich se teď spolu s posádkou budete moci projet i vy. Obdivovat budete moci přírodní krásy, ale i jiná zajímavá místa, jako třeba úkryt pro lodě a ponorky postavený jugoslávskou armádou před 40 lety. Podíváme se ale třeba i na nejznámější chorvatskou pláž. Anebo do místa, kde se nachází takzvaná česká vila, proč česká? Dozvíte se. A na své si přijdou i milovníci cyklistiky, v Chorvatsku jsou totiž přímo parádní trasy a prý vhodné i pro úplné začátečníky.
21. 6. 2009 – Lastovo

Lastovose mu také mohlo říkat Karnevalový ostrov. Tamnímu masopustu místní říkají Poklad. Proč? To se dozvíte z reportáže. Stejně jako všechno o tradicích, které se tu dědí z generace na generaci. Obyvatelé ostrova berou tradice velmi vážně, přestože vám je ani nedokáží vysvětlit; dostatečný důvod k tomu, aby je dodržovali, je pro ně to, že se je naučili od svých předků.

7. 9. 2008

Chorvatsko je neoblíbenější letní zahraniční destinací českých turistů. Řada z nich může určitě říct, že je na Jadranu jako doma a mnozí také od dovolené čekají víc, než jen hotel a pláž. Stále oblíbenější jsou putování na jachtě. Plavit se můžete od jara do podzimu. Dokonce i dnes. Objektiv má pro vás tip na jednu velmi zajímavou trasu, na níž na vás čeká mimo jiné několik tajemných pevností. Začínáme v Biogradu na Moru.

20. 4. 2008

Kornatské ostrovy – členitá mozaika kamenitých vrcholků zasazená do temně modré mořské hladiny. Kdysi to byla odlehlá oblast v centrální Dalmácii jižně od Zadaru, o kterou se jen málokdo opravdu zajímal. Když tady chorvatské úřady v roce 1980 vyhlásily národní park, začaly být Kornati, které jsou celoročně bez trvalého osídlení, velmi populární a stále více lidí objevuje jejich nedotčenou krásu.

http://www.ceskatelevize.cz/porady/1096911352-objektiv/4986-archiv/121-chorvatsko/
11.12.2014 22:41:31
Jiří Hrdý
Pro mě je to nejlepší ubytování v Bašce Vodě, velmi milí lidé, čisto, vstřícnost a ... skvělé víno!!
214.JPG
P1040124a.jpg
P1000247a.jpg
Baška Voda

Baška Voda

Baška Voda

Baška Voda

Baška Voda

Baška Voda

Baška Voda, Baško Polje.jpg
ostrov Brač(1).jpg
U Ivana.jpg
Povlja (Brač).jpg
Omluvte prosím nedokonalost těchto stránek, tvořil jsem je v lednu 2008 a šlo původně jen o informace k Baško Polje a k našim výletům a to vše jen a jen pro náš úzký okruh přátel. Ale myslím si, že informace, které jsem začal uvádět, jsou praktické, nové, aktuální, prostě na stránkách cestovek či v jejich katalozích některé z nich prostě chybí. Na YouTube jsem umístil videa z těchto akcí, je tam i ilustrační video k cestě od pláže u kempu Baško Polje až ke stanům. Pro představu, jak to tam vypadá, jak je to daleko, jak vypadají toalety, obchod, pekárna v kempu apod. Doplnil jsem tu aktuální ceny mýtného, ceny pohoných hmot, trajekty, on-line kamery, předpověď počasí - vše nejaktuálnější (srpen 2013). Odkazy na stránky chorvatských medií, velkých řetězců ... Neustále se pokouším tedy dopňovat, aktualizovat text. Fotogalerie je již hotová. Tak prosím o trpělivost. Děkuji.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one