Chorvatsko 2000 - 2017, výlet "Raškovické party" do Baško Polje, Split, Makarská, Brač, Biokovo, Veprič. Výlet třídy 1.B - 2004. Budapešť, Kroměříž, Krakov, Osvětim, Brezinka, Hochkar, Wachau, petanque, Salzburg, Salzkammergut, Orlí hnízdo, Berchtesgaden, Obersalzberg, Hallstatt, Vodácké kurzy 2010-2011, Raškovice 2010-2013.
Další foty jsou na http://jhrdy1.webgarden.cz/hochkar-2010-leden, březen, 2011 - 2017, to jsou stránky, kde mám fotky z Rakouska - Wachau, Hochkar, stužkovací večírky, oslavy, Salzburg, Hallstatt, Berchtesgaden, Orlí Hnízdo, lyžák, Mnichov, Hochkar - březen a dále Německo - Mnichov, Rakousko - Krimmelské vodopády 2011 i 2014, nové fotky ze školy, poslední Raškovice - léto, podzim 2011 apod. Připojil jsem odkazy na stránky těchto destinací, nejnověji stránky Hochkaru v češtině... Na YouTube (hrdas66) potom další videa z těchto akcí. Je tam i ilustrační video k cestě od pláže u kempu Baško Polje až ke stanům. Pro představu, jak to tam vypadá, jak je to daleko, jak vypadají toalety, obchod, pekárna v kempu apod. Doplnil jsem ceny mýtného, ceny pohoných hmot, on-line kamery, předpověď počasí - vše nejaktuálnější, přidal jsem i odkazy na stránky chorvatských medií. Nejnověji jsem přidal fotky z Hochkaru 2012 až 2017 a výlet Cote d´Azur a Provence (Monaco, Avignon, Chateauneuf du Pape, Nice, Cannes, Saint Tropez, Orange, Grasse, Apt, Bonnieux, Gordes, Roussillon (Vaucluse) - okrové doly, Menton, Verona) - 2012 a 2014 apod., včetně informací o těchto místech.
V levém sloupci dále najdete "Aktuality Chorvatsko 2012 - 2017", nejčerstvější informace k cestování do Chorvatska a v Chorvatsku, veškeré ceny mýtného, potravin, vstupné, spoustu zajímavostí, nových, aktuálních informací apod. V pravém sloupci např. "Baška Voda - aktuální počasí", "HAK - aktuální záběry z cest, přechodů apod - Chorvatsko", "Aktuální ceny paliva v Chorvatsku" nebo "Ceny mýtného - Chorvatsko" a spoustu dalších informací. Stačí kliknout.
Chorvatsko - publikace, nejen v češtině, ale i v angličtině, němčině a chorvatštině. Spousta zajímavých informací z infocenter, odborných časopisů, cestovních kanceláří, turistických združení, mnoho rad, tipů, map, ceníků apod...Mé další stránky na téma Chorvatsko (zadej - Jiří Hrdý): Pinterest, YouTube, Facebook, Twitter, Flipboard, issuu.
Chorvatsko - publikace, nejen v češtině, ale i v angličtině, němčině a chorvatštině. Spousta zajímavých informací z infocenter, odborných časopisů, cestovních kanceláří, turistických združení, mnoho rad, tipů, map, ceníků apod... klikni níže
a mé profily: Pinterest, YouTube , Facebook
, Twitter, Flipboard, issuu
Baška Voda.jpg
Villa Borovina(1).jpg
Jiří Hrdý.jpg
http___jhrdy1.webgarden.cz_rubriky_hochkar-2014-brezen(1).jpg
Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, kaňon du Verdon

Provance, kaňon du Verdon

Provance, kaňon du Verdon

Provance, kaňon du Verdon

Provance, kaňon du Verdon

Provance, kaňon du Verdon

Provance, kaňon du Verdon

Provance, kaňon du Verdon

Provance, kaňon du Verdon

Provance, kaňon du Verdon

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, kaňon du Verdon

Provance, kaňon du Verdon

Provance, kaňon du Verdon

Provance, kaňon du Verdon

Provance, kaňon du Verdon

Provance, kaňon du Verdon

Provance, CHateuneuf du Pape

Provance, CHateuneuf du Pape

Provence
 


Historie

 
 
Historie
 


První známky o životě v Provence pocházejí z doby kamenné, z oblasti kolem dnešního Monaka, kde už před miliónem let nechal člověk své kresby v jeskyni Grotte de l'Observatoire.

Další důkazy pobytu člověka v Provence z doby před 400 000 až 380 000 lety vydalo archeologické naleziště Terra Amata v Nice.

O osídlení v pravém slova smyslu ale mluvíme až v mladší době kamenné kolem roku 6000 př. n. l., kdy začala být oblast kolem Středozemního moře trvale zemědělsky využívaná. Lidé zde pěstovali obilí, chovali ovce a stavěli kamenná obydlí, tzv. bories (celá vesnice se dodnes zachovala v Gordes). Z doby mezi lety 2 800 - 1 300 př. n. l. pocházejí desetitisíce rytin ve Valée des Merveilles (Údolí zázraků). Zvláště rytiny božstev napovídají, že se zde pravděpodobně konaly náboženské obřady.

Na přelomu mladší doby kamenné a doby železné osídlily území dnešní Provence kmeny Ligurů, stavějící opevněné vesnice, tzv. oppida na kopcích, odkud měli rozhled do celého kraje. Jsme v období kolem roku 800 př. n. l. a přibližně ve stejné době sem přišli i Keltové. Ti se časem s kmenem Ligurů smísili a později vytvořili bojovný kelto-ligurský kmen, který se usadil v Entremontu (severně od Aix-en-Provence). Právě z tohoto oppida se dochovalo mnoho jedinečných archeologických nálezů, z nichž asi nejslavnější je socha sedícího keltského bojovníka. Kmeny Kelto-ligurů ovládaly území až k pobřeží a prosperovaly i díky obchodnímu spojení se Středomořím. Obchodovali s Etrusky, Féničany, Korinťany a Jóny.

 

Provence Řeckou kolonií

 

rekove mapaAtraktivitu území zúročili Řekové, poté, co se kolem roku 600 př. n. l. usadili v Massalii (dnešní Marseille). Massalia byla republika s ohromným vlivem, zvláště díky strategickému přístavu, který jí zajišťoval bohatství a kontakt s ostatními středomořskými oblastmi. Další, ale už menší obchodní centra Řekové založili v Antipoli (Antibes), Nikaii (Nice), Olbii (Hyeres), Monoïku (Monako) a Glanumu (poblíž St-Rémy). Nejenže Řekové zvýšili prosperitu jižního pobřeží, ale přivezli sem olivy, fíky, třešně, ořechy, víno a také peníze. Rhôna se stala důležitou obchodní cestou.

Aby se Řekové ubránili před Etrusky, Féničany, Kelty a Ligury, neváhali se spojit s Římany. V roce 212 př. n. l. přijala Massalia římskou formu městské samosprávy. A v roce 125 př. n. l., kdy ji napadl kelto-ligurský kmen z Entremontu, požádala Římany o pomoc. Římané Entremont zničili a na obranu vybudovali velkou pevnost Aquae Sextiae Salluviolum (dnešní Aix-en-Provence). Bylo to vůbec první římské město v zaalpské Galii. Aby Římané zabezpečili své území a obchodní cestu do Španělska proti kelto-ligurským kmenům, umístili do strategických měst mezi Alpami a Pyrenejemi své posádky. Vznikla Provincia Romana (118 př. n. l. - 472 n. l.), vůbec první římská provincie mimo Itálii. Massalia zůstala nezávislým státem na území této římské provincie.

Provence - součást silné Římské říše

 

St remy obloukPoté, co Julius Caesar v letech 58 - 51 př. n. l. dobyl celou Galii, nastaly Provence zlaté časy. Z měst Arles, Nîmes a Aix-en-Provence se stala velice významná a bohatá římská města. Římané je vystavěli tak, jak byli zvyklí: s prostornými domy, lázněmi a chrámy, nechyběly tu ani arény, amfiteátry nebo sportovní stadiony. Však mnohé z nich můžeme spatřit dodnes. Mimo města Římané vybudovali silnice a akvadukty. Hlavním městem římské Provence bylo město Narbonne, odkud římští prefektové kolonii řídili.

Během občanské války v roce 49 př. n. l. se Massalia přidala na stranu Pompea a tuto zradu Julius Caesar potrestal hned poté, co se opět chopil moci. Massalia přišla o svou nezávislost, její bohatství bylo zabaveno a rozděleno mezi města Narbonne, Arles a Fréjus. Nicméně Massilia, jak ji Římané latinsky nazývali, zůstala, díky své vyhlášené univerzitě, i nadále centrem řecké vzdělanosti.

Ligurové dosud přežívali v horách (Sisteron a v údolí Roya), ale v roce 14 př. n. l. byli definitivně poraženi. Slavné Římské říši už nic nestálo v cestě. Mračna se nad ní začala stahovat až poté, co se Konstantin Veliký obrátil na křesťanství, to znamená v roce 312 n. l. Křesťanství dorazilo i do Provence, kde se místo chrámů začaly nově stavět kostely a kláštery. Konstantin Veliký si však spíš než západní části své říše hleděl Středního Východu a nevládl z Říma, ale z Konstantinopole. Toho využily germánské kmeny a do nechráněné části říše hned na několika místech vnikli. Roku 476 Západořímská říše definitivně zanikla.

 

Období nájezdů

Území Provence si podmaňují Gótové a v 6. století pak Frankové. Města Marseille, Arles a Avignon se snažila klást Frankům odpor, ale jejich vzpoura byla brutálně potlačena. Dříve bohatá a rychle se rozvíjející Provence zažívá období úpadku, hladomoru a krveprolití. Je rozdělena na několik vévodství a království západní a střední Evropy.

Součástí Franské říše byla Provence až do roku 843. Po podpisu Verdunské smlouvy se Franská říše rozdělila na tři části a Provence se dostala pod vliv Karolinské dynastie. Přechodné období rozmachu, které Provence za vlády Karolinské dynastie zažila, bylo v 9. a 10. století zbrzděno novými invazemi. Nejprve Normanů, později Saracénů (muslimští nájezdníci, ke kterým patřili Turci, Maurové a Arabové).

Vesničané se uchylovali na vrcholky kopců, kde budovali pevnosti na obranu před Saracény. Mnohé z těchto vesnic přežily do dnešních dnů. Saracény se po četných bojích podařilo porazit, ale definitivní tečku saracénskému řádění uštědřil až Guillaume le Libérateur. Vévoda z Arles dobyl roku 972 poslední saracénskou pevnost La Garde-Freinet v pohoří Massif des Maures.

Saracéni nebyli jen krvelační divoši, naopak, přinesli do Provence i své bohaté znalosti a zkušenosti v medicíně, povědomí o zpracování korku nebo extrahování pryskyřice a Provensálce naučili vyrábět listové těsto.

 

Středověké spory o území

Carte provence 1125Zemědělství v Provence začalo opět normálně fungovat, vévoda Guillaume zavedl lesnictví, rybolov, cílené zavlažování, šlechtění vína, včelařství a těžbu soli, rozvíjela se říční doprava. V roce 1032 se Provence stala součástí Svaté říše římské, ale města si zachovávala poměrně velkou nezávislost. Docházelo k velkému rozvoji církevních institucí, které mimo jiné šířily i vzdělanost. Mezi významná centra té doby patřilo například opatství Abbaye de St-Victor v Marseille.

Provence zažívala období rozkvětu architektury, poezie i hudby. Právě Provence stvořila trubadúry, muže opěvující krásu šlechtičen, života i nádheru provensálské přírody v jejích různých ročních fázích. Byla to ale také doba, kdy svět poznal křižácké výpravy.

Celé území mezi Rhônou a Alpami ovládla koncem 11. století dynastie hrabat z Provence. Rod v roce 1113 vymřel a titul přešel na hrabata z Barcelony. A tehdy se Provence poprvé setkává s královským rodem z Anjou. Hrabě z Barcelony, Raymond Bérenger V. se totiž natrvalo usídlil v Aix-en-Provence a svou dceru Béatrice, dědičku Provence, provdal za bratra francouzského krále Ludvíka IX.: Charlese d´Anjou. Roku 1245 se tak vlády nad Provence ujal vévoda z Anjou.

Díky křížovým cestám vzrůstá námořní obchod a města Avignon, Orange, Arles a Marseille velice prosperují. Jejich organizační struktura se podobá italským konzulátům, což jim zajišťuje čím dál tím větší samostatnost.

Celý region propojovalo mnoho obchodních cest. Marseille a další přístavy na moři nebo na řece Rhôně díky mezinárodnímu obchodu prosperovaly i v dobách neúrody, se kterou se často museli potýkat obyvatelé vnitrozemní Provence. To přispělo k prohloubení rozdílu mezi životní úrovní lidí ve městech a na venkově. Ani prosperita však městům nezajistila lepší hygienické podmínky a jakákoli nákaza pak měla na svědomí ohromné ztráty obyvatelstva. Tak hrůznou morovou nákazu zažila Marseille například v roce 1348.

 

Papežové v Avignonu

 

AvignonRoku 1309 přestěhoval papež Klement V., sám pocházející z Francie, celý papežský dvůr do Avignonu a na více než sto let se stal Avignon centrem duchovního i kulturního života. Třetí avignonský papež: Benedikt XII. začal se stavbou papežského paláce, velkolepým dílem rozkládajícím se na více než půl hektaru země. I tak se ale jeho nástupci, Klementu VI., zdál palác příliš skromný a nechal vystavět nový, větší, přepychovější. Vybudoval dodnes tak obdivovaný Palais des Papes, jaký neměl ve světě podoby. Avignon a jeho okolí nebývale prosperoval. Papežský palác, zvyklý žít v ohromném přepychu, se stal pravidelným a velkým odběratelem sklářských a papírenských výrobků a jejich výroba tak v Provence jen vzkvétala. Byla založena umělecká, tzv. avignonská škola.

Řehoř XI. v roce 1377 Svatou stolici přemístil zpět do Říma, ale jeho nástupce, Urban VI. byl ve Francii značně neoblíbený. Francouzští kardinálové na jeho zvolení zareagovali po svém. Zvolili svého zástupce, tzv. vzdoropapeže, Klementa VII., který usídlil v Avignonu. Toto tzv. papežské schizma trvalo téměř 40 let, až do doby, kdy v Římě stanul na papežském stolci Martin V. To bylo v roce 1417.

Navzdory papežskému sídlu v Avignonu byla Provence relativně izolována od zbytku dění v Evropě.

 

Vláda rodu Anjou

Provence mimo papežský dvůr, decimovaná morem a krutou feudální šlechtou (např. páni z Les Baux), zažívala kruté časy, které měl změnit až Ludvík II. z Anjou, velice schopný vladař a osvícený muž, který mj. v Aix-en-Provence založil univerzitu. Jeho syn, nazývaný Bon Roi René (dobrý král René) byl kromobyčejně vzdělaný a pokrokový vládce. Jeho dvůr byl vyhlášeným centrem umění a Aix-en-Provence se stalo hlavním městem Provence.

To vše se však změnilo po příchodu Ludvíka XI. k moci ve Francii v roce 1482. Nechal odstranit všechny důležité provensálské úředníky a nahradil je francouzskými. Mnoho měst, mezi nimi i Les Baux-de-Provence, bylo zničeno a všechna důležitá města byla obsazena vojsky. Francouzsko-italské války v roce 1488 přinutily Marseille ke konverzi na vojenský přístav a Toulon se stal loděnicí. Tím byla sice zajištěna prosperita obou měst, avšak zbytek oblasti byl systematicky pleněn vojsky. V letech 1524 - 1536 pak napadl Provence římský císař Karel V.

 

Náboženské nepokoje a revoluce

16. století přinášelo zemi zkázu. Evropou se přehnala reformace a náboženské války mezi katolíky a protestanty. Orange, Haute-Provence, Luberon a Nimes se přidaly k protestantům (ve Francii Hugenotům) a roky 1545 až 1567 tak byly ve znamení velkých krvavých masakrů. Po celém kraji bylo zničeno mnoho jedinečných uměleckých skvostů i celých kostelů.

Židé, kteří až do 15. století měli stejná práva jako zbytek obyvatel, kteří odmítli odejít nebo nekonvertovat ke křesťanství, byli na příkaz krále vyhošťováni. Znevýhodňoval je také výjimečnými daněmi.

Náboženské války měl ukončit v roce 1598 tzv. Edikt nantský, ve kterém Jindřich IV. zaručil všem náboženskou svobodu. Mír však nevydržel ani sto let a v roce 1685 Ludvík XIV. edikt odvolal a opět začal protestanty pronásledovat. Mnoho Hugenotských šlechticů bylo povražděno.

Nicméně tato doba přála rozvoji měst, stavbě elegantních zámků a vznosných měšťanských domů. Rozvíjel se hlavně textilní průmysl a města Marseille a Toulon opět nebývale bohatla díky námořnímu obchodu. V roce 1720 však připlula do Marseille s lodí ze Sýrie i morová nákaza, která vyhladila polovinu obyvatel tohoto města. Ačkoli byla na obranu před morem vybudována v Marseille obrovská zeď, mor se nekontrolovatelně šířil i do Toulonu, Arles a Aix-en-Provence. Celý rok trvala morová nákaza a ještě mnoho let poté se z ní Provence vzpamatovávala.

 

Francouzská revoluce

Aix revoluceNeúroda, hlad, nezaměstnanost, vysoké daně... Konec 18. století už byl pro obyčejné prosté lidi neúnosný. Provensálci se tak v roce 1789 připojili k revolucionářům a pomohli rozpoutat revoluční náladu, která skončila Francouzskou revolucí a v Paříži vyústila v dobytí Bastilly. V Marseille dokonce údajně padlo pod gilotinou víc hlav royalistů než v samotné Paříži. Jakobíni (říkali si Fédérés) zde potlačili jakékoli známky kontrarevoluce hned v zárodku. Poté se dali na pochod do Paříže, aby tam pomohli revoluci dovršit. A protože si během pochodu marseillská národní garda zpívala pochodovou píseň "Chant de Guerre pour l´Armée du Rhin" (složenou o pár měsíců dříve během války s Pruskem), která plně vyjadřovala náladu té doby, šířila se velice rychle celou Francií a začalo se jí říkat Marseillaisa. Později se stala francouzskou hymnou, kterou tak dali Francii právě Provensálci.

 

 

Příchod Napoleona

 

napoleonHned po revoluci byla Provence rozdělena na tři departementy: Var, Bouches-du-Rhône a Basse-Alpes. Po zabrání papežského Avignonu a okolí Francií vznikl departement Vaucluse. Revoluční jednotky zabrali Itálii Nice, stejně jako dosud neutrální Monako, jemuž vládli Grimaldiové. Britové zase zabrali Toulon, který však byl dobyt zpět za velkého přispění mladého dělostřeleckého důstojníka jménem Napoleon. Byl povýšen na brigádního generála a už o dva roky později, v roce 1795 úspěšně potlačil v Paříži royalistické povstání. Různými machinacemi se v roce 1799 stal jedním ze tří vládnoucích konzulů a v roce 1800 dokonce prvním konzulem. O čtyři roky později přiměl senát, aby ho korunoval francouzským císařem. Napoleon se těšil relativní podpory Provence, kterou však ztratil při napoleonských válkách, které decimovaly území Alpes-Maritimes.

V roce 1814 Francie přišla o část provensálského území. Nice a její okolí získal Sardinský král Emmanuel I. O rok později Napoleon uprchl z vyhnanství na Elbě a vydal se po tzv. Napoleonově cestě přes Cannes, Grasse, Castellane, Dignes-les-Bains a Sisteron do Paříže, kde opět na krátkou dobu obsadil císařský trůn.

V roce 1848 se města Menton a Roquebrune na protest proti vysokým daním odtrhla od Monaka. Karel III. je pak v roce 1860 přiznal Francii za to, že uznala Monako jako nezávislý stát.

 

Období objevování Azurového pobřeží

 

nice 1882Po nastolení druhého císařství v roce 1852 nastal v Provence nový rozmach kultury a hlavně provensálského jazyka. O ten se zasloužil zdejší básník Fréderic Mistral, který se svými přáteli inicioval obrozenecké hnutí zvané Félibrige. Tento básník je v Provence tak slavný, že byl po něm pojmenován i vítr, prohánějící se po většinu roku nad zdejším krajem.

Industrializace v této době začala zcela měnit ráz do té doby hlavně zemědělsky využívané Provence. Byla postavena železnice do Toulonu, později do Nice a Monaka, která nechala vyrůst novým železničním mostům a tunelům. Z Marseille se stal moderní velký přístav a v roce 1864 byla zahájena stavba silnice mezi Nice a Monakem.

Provence začali objevovat i malíři, jako Cézanne, van Gogh, Renoire, Monet, Matisse, Dufy, Bonnard a po nich i mnozí další.

Provensálské pobřeží se stalo místem odpočinku bohatých a slavných osobností. Bohatí Francouzi, Angličané, Američané a Rusové si zde začali budovat honosné vily a přesouvali se sem na zimu. Ráz měst jako Nice, Hyères, Cannes, Beaulieu nebo Antibes se zcela změnil. Stavěly se široké luxusní promenády, nádherné hotely poskytovaly pohodlné ubytování, zábavu smetánce zajišťovala divadla a paláce s velkými tanečními sály. Proslulosti zdejšího pobřeží neodolaly ani královské rodiny. V roce 1887 bylo pobřeží poprvé nazváno Côte d´Azur a název mu už zůstal natrvalo.

Na přelomu 19. a 20. století dosahoval počet zahraničních návštěvníků Nice neuvěřitelného počtu 150 tisíc. 

 

První světová válka a období mezi válkami

V první světové válce ztratila Provence každého pátého muže a vesnice ve vnitrozemí, už tak značně ubývající, se začaly vylidňovat. Během války se v Provence pěstovalo hlavně víno, aby se uspokojily potřeby vojáků. Na konci konfliktu tak zbyly v Provence hektary přebytečných vinic, které neměl kdo obdělávat. Provence se ale plně soustředila na cestovní ruch, a tak se zde následky války začaly mírnit mnohem rychleji než ve zbytku Francie.

Bohatí lidé z celého světa užívali přepychu Azurového pobřeží, stavěly se další a další přepychové hotely, smetánka sem zvala oblíbené umělce a spisovatele (Hemingway, Fitzgerald), v roce 1929 tu bylo otevřeno první kasino v Palais de la Méditerranée.

Levicová Lidová fronta zavedla ve 30. letech dva týdny placené letní dovolené a na provensálské pobřeží se tak začalo sjíždět i čím dál více rekreantů i z nižších tříd.
Marseille se v meziválečné době stala poměrně nebezpečným místem. Obyvatelé byli ohrožování gangy a také silnou fašistickou stranou Action Francaise. Ve městě se stala poměrně silnou i Komunistická strana, ale po neúspěchu Lidové fronty částečně ztratila svou podporu. Radnice byla tak nestabilní, že musela být ve 30. letech na Marseille uvalena státní správa.


 

Druhá světová válka

 

St Tropez vylodeni 1944Azurové pobřeží bylo bezpečným místem v okupované Francii i po pádu Paříže v roce 1940 (s výjimkou Mentonu a údolí Vallée de la Roya, které obsadili Italové). Stahovali se sem proto převážně židovští uprchlíci. V roce 1942 Němci obsadili Vichy a Provence vstoupila do války - připojila se ke spojencům. Německé jednotky postupně přebíraly vliv nad jihem, kde však proti nim vznikl velice silný odboj (podle zdejšího porostu si odbojáři říkali Maquis). Nice zabrali Italové. Poté, co Němci obsadili Toulon, aby se zmocnili francouzského válečného loďstva, Francouzi sami raději lodě potopili.

V roce 1943 nařídil Hitler, aby všichni židi ze čtvrti Le Panier v Marseille do 24 hodin odešli. Celou čtvrť potomnechal srovnat se zemí.

Provence byla osvobozena 15. 8. 1944, dva měsíce po vylodění spojeneckých vojsk v Normandii. Jižní útok byl součástí strategie vylodění a noc před vyloděním na plážích mezi Cannes a Toulonem se do vnitrozemí sneslo několik tisíc parašutistů. Za dva týdny byla Provence osvobozená, nicméně bombardováním hodně utrpěly především Avignon, Marseille a Toulon.

 

Provence po válce a dnes

Když Němci po válce opouštěli Marseille, zničili zařízení přístavu. Několik let pak trvalo napravit všechny škody. Po znárodnění Suezského kanálu v roce 1956 Marseille ztratila svou zásadní pozici na obchodní křižovatce, což velmi zvýšilo nezaměstnanost. V odpovědi na tento problém se Marseille zaměřila na Atlantik, rozšířila ropný průmysl a orientovala se na zpracování ocele a na provoz železářských hutí. Populace zde začala prudce stoupat a poptávka po levném bydlení navždy proměnila vzhled tohoto přístavního města.

V roce 1947 se v Cannes poprvé konal Mezinárodní filmový festival a Azurové pobřeží se tak opět dostalo na výsluní. Díky cestovnímu ruchu zde vzniklo mnoho pracovních míst a za prací sem přišlo mnoho lidí z vnitrozemí.

Vnitrozemí se naproti tomu začalo potýkat s vylidňováním vesnic. Programu zavlažování, který měl pozvednout úroveň zemědělství a pomoci Francii co nejdříve se dostat z poválečné krize, tak měl menší efekt, než se očekávalo. Zemědělství navíc muselo také čelit silné konkurenci ovoce, oliv a olivového oleje dovážených ze Španělska a Itálie. Mohlo proto nabídnout pracovní místa jen limitovanému počtu lidí.

Zemědělské firmy se proto čím dál více začaly soustřeďovat na kvalitu, tradici a rodinné dědictví (např. Château du Bois). V rámci zatraktivnění provensálských výrobků se oblast hojně vracela ke staré a ruční výrobě. Jedině tak měla Provence šanci uspět v boji se Španělskou velkovýrobou.

Po válce v Alžírsku o nezávislost v roce 1962 přišlo do Francie na 750 tisíc Alžířanů pocházejících z rodin francouzských osadníků, tzv. „peids noirs“, a mnoho se jich usadilo právě v Provence, především ve městech Marseille, Toulon a Nice. V Provence to vyvolalo velkou nenávist vůči přistěhovalcům a posílení pravicových a neofašistických stran.

Ve stejné době ovšem docházelo v Provence k velkému rozmachu průmyslu a vláda příchod nových pracovních sil ze zahraničí podporovala. Na řece Durance byly postaveny vodní elektrárny, rozvíjel se petrochemický průmysl, ve Fos-sur-Mer byl vybudován velký průmyslový přístav.

V 70. letech se na venkově v Provence začali stále častěji usídlovat turisté, zvláště z Anglie, kteří zde restaurovali staré usedlosti a snažili se žít v souladu s provensálskými tradicemi i místními obyvateli. Trend návratu do vesnic a zachovávání jejich tradic posílil ještě v 90. letech a víceméně v Provence přetrvává dodnes.

Socialistický prezident Francois Mitterand, zvolený v roce 1981, vytvořil ve Francii krajské samosprávy, což byl velice významný krok ke zvýšení samostatnosti jednotlivých oblastí. V 90. letech se právě v Provence výrazně prosadila radikální pravicová strana Jeana-Marii Le Pena, který se dokonce výrazně zapsal i v boji o prezidentské křeslo v roce 2002. Velký počet stoupenců mu však, vzhledem k všeobecné nelibosti s přítomností přistěhovalců, v Provence zůstal.

Dnes je Provence místem, kam ročně proudí milióny návštěvníků, aby poznaly její krásy, historické památky i fantastickou atmosféru tohoto jedinečného středomořského regionu. Příliv turistů posílilo i protažení rychlovlaku TGV o trasu TGV Méditerranée do Marseille, čímž se doba cestování z Paříže snížila na pouhé tři hodiny. Jak neskutečně krátká doba ve srovnání s tím, co všechno Provence do dnešní doby musela prožít...

Aix en Provence radnice

































Zdroj: http://www.provence.cz/



 

Provence, to je nádherný kus země jihovýchodní Francie, ohraničený z jihu Středozemním mořem, z východu Itálií, na severu regionem Rhône-Alpes a na západě Languedoc-Rousillon.

Celá oblast zvaná Provence mírně přesahuje vymezený administrativní celek Provence-Alpes-Côte d´Azur (zkráceně PACA) a zasahuje i na jižní cíp departementu Drôme (Languedoc-Rousillon), který se proto nazývá Drôme Provençal. Departementy PACA jsou Alpes-de-Haute Provence, Alpes-Maritimes, Bouches-du-Rhône, Hautes-Alpes, Var a Vaucluse. O regionech podrobněji hovoříme v odkazu Regiony Provence

 

levandule5


Provence, to je spousta slunce, krajina věčně pofukujícího Mistralu i lánů omamně vonící levandule, království četných olivových sadů, rozsáhlých vinic, nádherné bělostných skal čnících do krajiny i jiskřivě zasněžených vrcholků Alp, moře modrého tak, že to bere dech, vesnic nadobyčej malebných, že by se v nich člověk nejraději usadil natrvalo a jídla, kterého se nikdy nenabažíte. Proto se není čemu divit, že Provence patří k vůbec nejnavštěvovanějším regionům Francie. Tím spíš, že její krásy lze vychutnat celoročně. V létě nabízí koupání, v zimě lyžování...

Historie Provence je tak barvitá a zajímavá, že jsme jí věnovali samostatný odkaz Historie. I tak nám tady ale zbylo informací základních o Provence dost a dost.

 

Provence-Alpes-Côte d´Azur

  • správní členění: 6 departementů, 18 arrondisementů, 237 kantonů a 963 obcí
  • rozloha: 31 400 km2
  • počet obyvatel: 4 889 053 (údaj k roku 2009)
  • hustota zalidnění: 155 ob. na km2
  • hlavní město: Marseille
  • jazyk: francouzština, provensálština
  • měna: Euro
  • telefonní předvolba: +33
  • důležitá telefonní čísla:
    • 112 - integrovaný záchranný systém (policie, hasiči, záchranka)
    • 15 - lékařská pohotovost
    • 17 - policie
    • 18 - hasiči
    • 12 - informace o telefonních číslech
  • 0800 99 0421 - hovor na účet volaného do ČR
  • Státní svátky: 1.1., 1.5., 8.5., 14.7., 11.11., 25.12., Velikonoční pondělí, Boží hod svatodušní, Nanebevstoupení, Nanebevzetí, svátek Všech svatých.

 

Honorární konzulát České republiky ve Marseille
4 rue d´Angkor de Vauban, 13 006 Marseille

Tel: +33 / 9 63 40 16 77
E-mail: marseille@honorary.mzv.cz

Honorární konzul: Dr. Pierre Paul Robin
Úřední hodiny: pátek 9:00 - 13:00 hod


 


Jazyk Provence

Místním jazykem je vedle francouzštiny samozřejmě provensálština, jeden z dialektů okcitánštiny. O její uchování se velice zasloužil slavný básník Fréderic Mistral (1830-1914). Právě on vytvořil slovník provensálštiny, dialektů, náboženství a tradic a s přáteli založil literární školu Félibrigue, jejímž cílem bylo provensálštinu zachránit. V roce 1904 získal Nobelovu cenu za literaturu. Peníze, které jsou součástí této ceny, dokonce použil na vybudování etnografického muzea Museon Arlaten v Arles.

Ve 20. století ovšem začala do Provence v čím dál větší míře pronikat francouzština, a tak byla ještě donedávna provensálština spíše jazykem starších lidí nebo lidí z odlehlých koutů regionu, ačkoli se běžně učí na školách.

V posledních letech si Provensálci čím dál více uvědomují jedinečnost svého kulturního dědictví, oživují tradice a oživují také provensálštinu. A navíc, zdejší francouzština převzala z provensálštiny krásný zpěvavý akcent, kterého se, doufejme, nikdy nezbaví.

 

Museon Arlaten
Více než 30 tisíc předmětů a dokumentů, které se vážou k Provence, jejímu jazyku a tradicím. Muzeum, které v roce 1899 otevřel sám Fréderic Mistral, přináší svědectví o denním životě Provensálců od konce 18. století do dnešních dnů, včetně expozice věnované právě životu a dílu tohoto slavného provensálského básníka. Bohužel je v současné době kompletně rekonstruováno a modernizováno, takže je pro veřejnost uzavřeno. Během roku ale pořádá mnoho různých akcí, při kterých je možné do jeho útrob nahlédnout.

29-31, rue de la République, 13200 Arles

Tel.: 04 13 31 51 99
E-mail: museon.arlaten@cg13.fr
www.museonarlaten.fr

 

Tradice

Různé festivaly, svátky a slavnosti se v Provence konají velice často. Vždy je důvod sejít se, obléci se do nádherných krojů, hrát, tančit, jíst a radovat se ze života. Pravidelně se zde konají svátky na oslavu sklizně levandule, vína nebo třeba oliv. A samozřejmě oslavy svátků svatých.

 

Fete-des-Cougourdons Nice


Zažít tu můžete i pro nás velice atraktivní svátky a slavnosti, ke kterým určitě patří ty následující.

Arles je nejen sídlem etnografického muzea, ale také místem, kde se pravidelně volí královna a její dvorní dámy. Poprvé se volila k příležitosti 100 let od narození básníka Fréderica Mistrala (vidíte, už jsme zase u něj). Tyto slavnosti se konají jednou za tři roky a je to nádherná podívaná. Královna Arles v překrásném krajkovém kroji je nejen krásná, ale musí také plynně mluvit provensálsky. Volba probíhá vždy několik měsíců, ale až začátkem července je nová královna v Antickém divadle v Arles slavnostně uvedena na trůn. Úchvatná přehlídka barevných krojů, bílých camargueských koní, tradiční hudby a radosti ze života. V pořadí 22. královna Arles se bude volit až v roce 2014.

V Nice se koná hned zajímavých akcí, z nichž první v roce je začátkem jara vždy festival "la Fête des Cougourdons"(svátek tykve kalabasa). Jeho počátky se datují do začátku 20. století. Je to oslava konce zimy se zpěvy, tanci a neodmyslitelnými překrásně zdobenými tykvemi kalabasa. Velkou podívanou je také svátek sv. Petra, který promění přístaviště v nezapomenutelnou hru barev a světel. Slaví se vždy 30. června večer a je svátkem moře rybářů, námořníků a jejich rodin. Po slavnostní mši v kostele Notre Dame du Port se průvod rybářů vydá k přístavišti, aby společně přinesli k moři sochu sv. Petra. Součástí oslav je také zapálení starého člunu. A zatímco člun hoří, lidé zpívají, tančí a uctívají tak moře, které jim odjakživa přinášelo obživu.

Nedaleko odsud, v Gorbiu, se v červnu koná další zajímavý svátek: procesí hlemýžďů. V ulicích i před domy blikotají tisíce svícínků ze šnečích ulit, naplněných olivovým olejem a opatřených knotem.

Provence nabízí samozřejmě mnoho dalších svátků a slavností. postupně vás s nimi budeme na těchto stránkách seznamovat.


Provensálské památky na Seznamu světového dědictví UNESCO

Kraj, kterému historie vtiskla tolik úžasných památek, nemohl samozřejmě zůstat nepovšimnutý organizací UNESCO. Na Seznam světového dědictví se v Provence dostala tři města (Arles, Avignon a Orange), vesnice Briancon a foamózní pevnost Mont Dauphin, a asi sami tušíte, proč.

 

Arles rimske divadlo3


Arles je jedinečné město, nabízející svým návštěvníkům mnoho krásy. Na seznam UNESCO se po právu dostaly zdejší neskutečně zachovalé římské a románské památky (divadlo, lázně, nekropole, klášter).

Avignon se ve středověku stal sídlem papežů, centrem vzdělanosti, architektury a kultury. Na Seznamu UNESCO figurují monumentální Papežský palác a historické centrum města.

Orange - zde se nachází vůbec nejzachovalejší římské divadlo na světě. Na seznamu UNESCO je zapsáno společně se zdejším vítězným obloukem. Obě památky pocházejí z 1. století.

 

Více o památkách najdete v odkazu Památky v Provence

 

Chcete vědět víc o krásné Provence? Není nic jednoduššího, stránky Provence.cz jsou tu právě od toho.

Zdroj: http://www.provence.cz/

Zajímavé oblasti v Provence
 

 
 
Zajímavé oblasti v Provence
 

Popisovat nezajímavé oblasti Provence, asi by tato stránka zůstala prázdná. V Provence vás totiž zaujme snad úplně všechno. I proto vznikl portál Provence.cz, protože máme jistotu, že na něm bude stále o čem psát.

Na této stránce okruh zajímavostí zúžíme na nejkrásnější letoviska u moře a na horskou turistiku.

 

U moře

 

calanques


Milujete-li koupání, potápění, jachtaření a další vodní sporty, v Provence si přijdete na své. Najdete zde velká a rušná přímořská letoviska, kde budete mít pobyt se vší městskou parádou, ale i malé vesničky, jejichž klid a přátelská atmosféra vykouzlí z vaší dovolené pobyt snů. Jestliže dáváte přednost klidnějším místům, volte pobřeží departementů Bouches du Rhône a Var, pokud to máte raději s pompou velkoměst, pak zamiřte na pobřeží departementu Alpes-Maritimes.
Ta nejkrásnější letoviska Provence od oblasti Camargue směrem k hranicím s Itálií jsou bezesporu:

 

Saintes-Maries-de-la-Mer

Malebná vesnice v chráněné oblasti Camargue je ke koupání jako stvořená. Najdete tu celou řadu krásných písčitých pláží.

 

Calanques

Některé z bělostných útesů padajících do moře vytvářejí malé zálivy, ve kterých se dá koupat. Jsou přenádherné a nabízejí krásné výhledy na hory.

 

Cassis

Ideální místo pro každého, kdo holduje plachetnicím, motorovým člunům a potápění. Až vás omrzí moře, zajděte do některé ze zdejších kavárniček nebo si zahrajte pétanque. U Cassis také začíná Francouzská riviéra nebo také Azurové pobřeží, které se táhne až k městečku Menton u hranic s Itálií.

 

Saint Cyr sur Mer

Bělostná dlouhá pláž, koupání i potápění, okružní plavby nebo vodní lyžování, to vše si tu užijete dosytosti.

 

saint-cyr-sur-mer1


Bandol

Městečko mezi Marseille a Toulonem si oblíbili i Thomas Mann, Aldous Huxley, Marcel Pagnol, Mistinguett, Raimu et Fernandel... Písčité pláže, bělostné útesy a přírodní zátoky... Nádherné místo a navíc se tu vyrábí skvělé víno Domaines Vinicoles de Bandol.

 

Six-Fours les Plages

Třicetitisícové město sice nepatří k příliš klidným místům, zato je ale rájem všech surfařů.

Hyères

Poloostrov Hyères má překrásnou dlouhou pláž orientovanou na západ. Nabízí parádní koupání. Na východní straně je zase přáno člunům a vodním lyžím. Mezi Hyéres a Lavandou se nachází hned několik přírodních zátočin s krásnými plážemi. Daleko od ruchu měst si nerušeně můžete užít své koupání, potápění a ostatní mořské radovánky.

 

Lavandou

Velice příjemné pětitisícové městečko nabízí koupání s krásným výhledem na masiv Maures. Pláže vybízejí ke sportování a moře ke koupání, potápění, sportovnímu rybolovu a dalším radostem léta.

 

Cavalaire

3 kilometry dlouhá pláž dělá z tohoto pětitisícového městečka ráj každého milovníka vody a slunce. Moře je klidné a dlouho pozvolné, což potěší hlavně rodiny s malými dětmi. Mezi Cavalaire a Saint-Tropez narazíte na celou řadu velice hezkých pláží, u kterých navíc nehrozí "hlava na hlavě". Navíc je tu při cestě několik malých a opravdu příjemných letovisek.

 

Sain-Tropez

Od té doby, co tohle místo proslavila Brigitte Bardot ve filmu A Bůh stvořil ženu a Louis de Funés sérií filmů o popletených četnících, se tu pomyslné dveře do města netrhnou. Proč ne, máte-li u vodních radovánek rádi živo, sympatické Sait-Tropez je přesně to pravé.

 

Sainte Maxime

 

sainte-maxime


Slavná pláž Eléphants a dvě menší Croisette a Nartelle, všechny s krásným jemným pískem, uspokojí všechny milovníky krásného koupání a všech druhů vodních sportů. Všude je navíc spousta restaurací, které vám nabídnou dobrá a čerstvá provensálská jídla.
 

Saint Raphaël

Třicetitisícové město patří k těm živějším a oblíbili si ho hlavně milovníci vodních sportů, při kterých se napínají plachty. Západně od města se při deltě řeky Argens rozprostírá mnohakilometrová pláž. Její okraje nabízejí překrásné místo ke koupání.
Cestou ze Sain Raphaël do Cannes budete mít spoustu možností vykoupat se na malých a příjemných plážičkách. Zvláště přírodní pláže, které vytvořilo moře u pat pohoří Estérel, jsou absolutně bezchybné. Nabízejí i krásné potápění. Určitě doporučujeme k některým "calanques" sjet.


 

Cannes

Cannes je místo, kam se více než za koupáním a vodními sporty jezdí za filmovým uměním a za zábavou. Ale jachting si tu užijete prvotřídní.

 

Antibes

Tak jako každé velké město, nabízí i Antibes spousty možností vyžití, a to včetně toho vodního. Každoročně se tu koná Mezinárodní festival podmořské fotografie.

 

Nice

Slavná Promenade des Anglais lemuje Andělsku zátoku. Toto místo, v létě obležené turisty, je naprosto skvostné i mimo sezónu. Luxusní paláce, modrá obloha, šumící moře a spousta zábavy, restaurací, obchodů, muzeí... Je-li toto sen o vaší dovolené, rozhodně neváhejte!

 

Villefranche sur Mer

Malebné středověké městečko jen pár kilometrů za Nice. Dostane vás svou mile nostalgickou atmosférou a šťastní tu budou především potápěči, vyznavači vodních sportů a rybolovu.

 

Villefranche sur Mer


Saint Jean Cap Ferat

Tohle klidné městečko je jednou z perel Středomoří. Až budete mít dost koupání a vodních sportů na některé ze třech pláží (Paloma, Passable a Cro deï Pin), vydejte se po zdejší čtrnáctikilometrové stezce kolem mořského pobřeží. Nikdy se nenabažíte pohledů na okolní kopce a moře!

Jestliže po stezce dojdete téměř až k Monaku, ocitnete se nad zátokou Saint Laurent. Krásné místo k odpočinku.

 

Roquebrune Cap Martin

Lázeňské město se rozprostírá na kopci nad mořem a vašemu koupání či vodním sportům bude dělat neskutečnou kulisu, na které nebude chybět ani středověký hrad. Je to i místo k nádherným večerním procházkám, díky kterým bude vaše dovolená nezapomenutelná.

 

Menton

Poslední francouzské město Azurového pobřeží, několikrát po sobě oceněné titulem nejrozkvetlejšího města, nabízí tolik věcí k vidění, že na lelkování na pláži snad ani nebude čas. Na druhou stranu: taková káva na promenádě s výhledem na moře...

 

Výš a ještě výš...

 

Montagnes-alpes-haute-provence


Horská turistika k Provence patří stejně samozřejmě jako moře a víno. Je jen na vás a na vaší fyzické zdatnosti, zda vám budou stačit kopce tisícovkové, nebo zda vás vaše turistická vášeň požene do čtyřtisícových výšek.

Národní park Mercantour (dep. Alpes-Maritimes a Alpes-de-Haute-Provence)

Alpy dokázaly vytvořit nejroztodivnější tvary, tak neuvěřitelné a krásné, že vám to bere dech. Pokud milujete hory i jindy než v zimě, a raději zelené s modrými jezery a rozkvetlými loukami než bílé, vydejte se do Národního parku Mercantour. Nabízí 600 km značených turistických stezek, které vám představí to nejkrásnější, co tu lze vidět. Pokud se rozhodnete strávit tu víc dní, pak vás bude zajímat, že turistické trasy procházejí 28 vesnicemi, ve kterých se můžete samozřejmě i ubytovat. Budete-li mít štěstí na počasí, dá se přespávat i v přírodě, ale pouze na místech k tomu určených a jen od 21.00 do 9:00. A to striktně. Na svých toulkách NP Mercantour můžete, klidně i se staršími dětmi, zdolat některé z jeho "třítisícovek", například Mont Pelat. V NP Mercantour žijí mimo jiné svišti, kamzíci, mufloni, kozorožci, vlci, hranostajové nebo orli a rostou tu třeba borovice, duby, modříny, jedle, smrky a kvetou netřesky, lomikámen, hořec...

 

Přírodní regionální park Queyras (Hautes-Alpes)

 

Queyras


Ostré až čtyřtisícové štíty hor, fantastické výhledy, které snad nikdy nemohou omrzet, horské louky s typickou barevnou květenou, cestičky vyšlapané po strmých svazích a nebo pasoucí se dobytek, jehož přítomnost dává tušit blížící se vesnici. Queyras je místem, které si každého podmaní hned na první pokus. Zažere se doslova pod kůži a budete mít potřebu stále se sem vracet. Někdy se mu také říká "malý Tibet". Při svém putování můžete zahlédnout kamzíky, kozorožce, sviště, muflony nebo třeba vzácného černého mloka. Rostou tu rododendrony, jalovce, borovice, hořce a množství chráněných rostlin. Park nabízí celou řadu značených turistických tras, z nichž červená trasa prochází celým parkem. Ubytovat se můžete ve vyhrazených kempech nebo v horských chatách a penzionech.
 

Přírodní regionální park Verdon (dep. Var a Alpes-de-Haute-Provence)

Spíš než do výšky, vydávají se sem lidé do hloubky. Jedná se totiž o pohoří, v němž voda vytvořila úzké soutěsky a kaňon tak hluboký, že se stal rázem se svými 700 m nejhlubším kaňonem v Evropě. Na jeho dně teče řeka ledově modré barvy, kterou je částečně možné sjet kanoí. Nad kaňonem se nachází celá řada vyhlídek (Bélvedere, Armanet, Imbut, Maugué, Breche Imbert). Značená turistická trasa vás provede kaňonem. Ale pozor, kompletní okruh (trasa GR 49) má 32 km. Nabízí několik míst k vykoupání a věřte, že v parném létě přijde studená voda hodně vhod. Počítejte také, že se po většinu trasy budete pohybovat pouze v přírodě, dokonce v regionálním přírodním parku (od r. 1997). Bez kiosků, restaurací a občerstvoven, tak nezapomeňte na vodu a dobré boty.

 

Přírodní regionální park Luberon

Jedinečné klima a bohatá geografická minulost zde vytvořily velice malebné vápencové pohoří, které se místy zvedá do kilometrové výšky (1125 m). Je natolik unikátní, že jen značené turistické trasy měří celkem 1000 km! Jsou zde velice dobře značené i krátké okruhy, které zvládnete od 30 minut do 3 hodin. Při svých cestách můžete vidět supy, orly, bobry nebo dokonce i medvědy. Rostou tu hlavně cedrové lesy, porosty typické pro garrigue, ale také orchideje, přesličky a panely při stezkách vás vždy upozorní na unikátní rostliny.

Z Luberonu vede také vyhlášená turistická trasa GR 9, která mimo jiné propojuje symbolické vrcholy Provence s nadmořskou výškou 1100 m n. m. (Sainte-Victoire, Luberon, Sainte-Baume) s horou Ventoux s nadmořskou výškou nad 1912 m. n. m.
Estérel (Var, Alpes-Maritimes)
Pohoří Estérel sice nezvedá své kopce do velkých výšek, ale i jeho nejvyšší vrcholky nabízejí kouzelné výhledy na kopce hrající díky vulkanickému porfyru všemi barvami, hlavně okrovou. K snad povinným procházkám tu patří návštěva tzv. červených skal, v nichž se dříve těžila hlinka. Celé pohoří je velice dobře dosažitelné autem, máte tak mnoho možností, odkud se dál vydat poznávat krásy po svých.


 

Masiv Maures (Var)

Jako by tento hustě zalesněný masiv vystupoval z moře a zařezával se dál, do vnitrozemí. Velice malebné kopce masivu jsou rájem turistů, vede tudy již zmiňovaná turistická trasa GR 9. Setkáte se zde s hustými porosty halepské borovice, korkovými duby a hlavně s pro nás nezvyklými lesy jedlých kaštanů. Pobřežní část masivu nabízí kouzelné výhledy na moře, proto počítejte, že v této části bude turistů přeci jen o malinko více.

O moři a kopcích bude samozřejmě na Provence.cz řeč ještě mnohokrát. Přiblížíme si například konkrétní turistické stezky, možnosti ubytování, poradíme, kde najdete informační střediska nebo kde si můžete pronajmout loď či zajezdit na vodních lyžích.

Zdroj: http://www.provence.cz/



Colmars-les-Alpes: hrdý strážce hranic

 
pondělí, 31 březen 2014 05:44

 
 
Colmars-les-Alpes
 

Vesnice Colmars na řece Verdon v departementu Alpes de Haute-Provence má necelé čtyři stovky obyvatel. Ročně ji však navštíví tisíce turistů.

Kouzelný je už samotný příjezd k vesnici po D908 (propojuje Barcelonnette se Saint-André les Alpes). Jedete pěkným údolíčkem, všude kolem vás lesy a dvoutisícové Alpské velikány. Najednou se před vámi vyloupne ve svahu nad silnicí vojenská pevnost, horské chaty a už míjíte opevněnou historickou vesnici se dvěma nápadnými obrannými věžemi. Zajímavé je, že popis příjezdu platí, ať přijedete shora i zdola, pevnosti nad vesnicí jsou totiž dvě.

 

Colmars Olivier Joseph Colmars


Zastavte tu, ať jedete na čemkoli. Prohlídka Colmars je totiž velkým zážitkem. Radíme vyhradit si na ni více času a dopřát si nejen procházku v centru, ale také kolem hradeb, prohlídku muzea a pevnosti nad vesničkou. Na zajímavá místa vás upozorní celkem 15 informačních panelů.

Tip: Pokud byste rádi prošli staré město s průvodcem, máte možnost každou středu v červenci a srpnu. Sraz před Turistickou kanceláří v 10:00 hodin.

Poslechněte volání některé ze vstupních bran, vejděte a kochejte se. Kamenné domky, z nichž některé jsou Colmars4 ADT des Alpes de HPvypucírované a jiné mile omšelé, se táhnou spíš do výšky než do šířky. Uličky uzounké tak, že si z okna do okna můžete málem podat ruce. Na malých balkoncích se třepotá prádlo, z otevřeného okna zavoní připravovaný oběd a dokořán napřažené okenice obchůdků zvou k nakouknutí. Vše je tu bezpečně sevřené, stěsnané a obehnané hradbou. Malý labyrint, jehož jedna brána vás vcucne a jiná zcela fascinované propustí ven.

Garantujeme vám, že rádi usednete na připravenou židli a dopřejete si kávu či sklenku vína a určitě neodoláte muzeu, na jehož vchod dohlíží z ochozu nad vstupní branou figurína stráže.

 

Colmars - strážce hranic

Údolíčko podél řeky Verdon bývalo osídlené už v době bronzové, jak potvrdily archeologické nálezy. Samozřejmě bylo osídlené i v době, kdy Provence obsadili Římané, ale svou významnou roli sehrálo až za středověku. Tehdy území patřilo hrabatům z Provence, kteří na hradě Colmars zřídili v první polovině 13. století administrativní centrum oblasti a koncem 14. století se stalo hraničním městem. Pro místní obyvatele to znamenalo jisté výsady a výhody, například nižší daně. Colmars les alpes Wikimedia LeogsZajímavé je, že Colmars si své výhody udržovalo nezávisle na dobových peripetiích. Právo dle libosti zakládat mlýny a zahrady, odvádět vodu, stavět kanalizace, budovat domy, neplatit mýtné a podobně si Colmarští udrželi po několik příštích století. Od konce 14. století bylo Colmars chráněno prvními středověkými hradbami. Z těch se dochovaly pouze dvě hranaté věže. Během náboženských válek bylo město několikrát napadeno, vydrancováno a vypáleno. V první polovině 16. století došlo k vylepšení obranného systému, přibylo například cimbuří a Colmars bylo povýšeno na město. V roce 1672 však bylo Colmars totálně vypáleno. Za svou dnešní podobu tak Colmars vděčí zvláště pozdější výstavbě. Koncem 17. století byly po obou stranách Colmars přistavěny dvě hraniční pevnosti.

Obyvatelé Colmars se od středověku zabývali hlavně tkaním látek. V 19. století tu pak byly zřízeny dvě textilky, z nichž jedna fungovala až do roku 1926.

 

Muzejní dům

V jednom z domů z 19. století, kdysi patřícím rodině místních notářů, bylo v roce 2003 zřízeno muzeum života lidí v údolí Haut-Verdon: La Maison-Musée. Najdete v něm velice půvabnou expozici o každodenním životě místních lidí do počátků 20. století - kuchyni, salon, ložnici, venkovskou školu, která vypadá tak, jako by ji žáčci opustili teprve před chvilkou, ale také výstavu o turistice v roce 1900 a expozici religiózního umění oblasti.

 

maison musée


Současně s muzeem byl opraven také ochoz na hradbách mezi branami Porte de Savoie a Porte de France, takže si můžete udělat dokonalou představu o tom, jak to tu dříve vypadalo. Rekonstruovaný ochoz umožňuje projít po hradbách a prohlédnout si expozice o vojenství, místní přírodě, vinařích, zemědělcích, pekařích, o místní dopravě, zpracování dřeva, cínování, výrobě lan a podobně. Jsou umístěné v obranných věžích Tour Saint Joseph, Tour Dauphine, Tour Gravier a Tour de la Sacristie, kterými budete postupně procházet. Po cestě se navíc seznámíte i s prací ševce, tkalce nebo místních hasičů. Součástí prohlídky je také malá zahrádka s květinami a zeleninou v patách Tour St. Joseph.

Kdy a za kolik do Maison-Musée?

Otevřeno:
15. až 30. června a 1. až 15. září: pondělí až sobota 15:00 - 18:00 hodin
červenec a srpen: úterý a pátek 15:00 - 18:30 hodin, zbývající dny v týdnu 10:00 - 12:00 a 15:00 - 18:30 hodin
Poslední návštěvníci jsou vpouštěni v 11 hodin při dopolední návštěvě a v 17:30 hodin při odpolední.
Po zbytek roku bývá otevřeno například během Vánoc, Velikonoc nebo školních prázdnin.

Vstupné:
Dospělí 4 €, děti do 12 let zdarma
Návštěva muzea je součástí Passeport des musées, který vydává departement Alpes de Haute-Provence. S ním vás vyjde vstupné na 3 €.


 

Středověké slavnosti v Colmars

Fete Medievale OT-de-ColmarsZačátkem srpna se v Colmars konají vyhlášené středověké slavnosti. V roce 2014 dokonce slaví 20. ročník. Konají se 9. a 10. srpna a k vidění a poslechu tu bude keltská a středověká hudba, tanečníci, středověké souboje, žongléři. Chybět nebude středověký trh, spousta soutěží pro malé a velké a ukázky středověkého života a řemesel. V místní škole vám půjčí i středověké kostýmy, abyste do veselice dokonale zapadli.

 

Pevnosti v Colmars

V roce 1690 rozhodl Ludvík XIV. o nutnosti posílit hranice celého království. Úkolem byl pověřen generál Sébastien Le Prestre Vauban, který údajně během svého života 33 nových pevností postavil a na tři stovky stávajících zmodernizoval. Výstavbou pevností v Colmars byli pověřeni architekti Beauvoisin a Creuzet de Richerand. V letech 1693 - 1695 vystavěli Fort St. Martin (dnes Fort de Savoie) na severu a Fort du Calvaire (dnes Fort de France) na jihu.Colmars2 ADT des Alpes de HP

Fort de Savoie byla postavena na místě kostela St-Martin z 8. století, zbořeného koncem století 16. Jeho zbytky jsou v pevnosti patrné dodnes. Sídlila tu pouze část jednotky, zbytek vojáků byl ubytovaný ve městě. Ve 20. století byly v pevnosti přistavěny bunkry. V současné době se zde konají výstavy a hudební koncerty. Otevřeno je v červenci a v srpnu denně od 14:30 do 19:00 hodin. Komentované prohlídky se konají v pondělí a v sobotu, sraz v 10:00 před Turistickou kanceláří. Mimo sezónu je třeba prohlídku domluvit na tel. čísle 33 04 92 83 17 99.

Fort de France nazývaná také Fort de Calvaire či Fort de Soult sloužila jako záložní, byla tu prachárna, cisterna a kasárna. Pevnost byla ještě v 19. století různě upravována. Z provozu byla vyřazena v roce 1921. S novodobou obnovou pevnosti se započalo v roce 1980, prohlídky se tu konají jen výjimečně.



Voda, mosty, kaskády

Cascade de Lance OT-ColmarsŘeka Verdon skýtá spoustu zážitků, od raftu, kanoí a kajaků přes kaňoning až k celkem klidnému rybaření. Pozadu nezůstává ani řeka La Lance, která se do Verdonu vlévá hned pod vesnicí Colmars, na ní si stále oblíbenější kaňoning užijete opravdu do sytosti. Pokud nelitujete zdržení, rozhodně vám doporučujeme ještě asi dvacetiminutový pěší výlet k vodopádu, tzv. Cascade de La Lance.

U Colmars stojí za zmínku také dva mosty přes řeku Verdon. Nad vesnicí je to Pont Haut, historická památka. 17,1 m dlouhý a 2,8 m široký most na šestimetrovém oblouku byl postaven na přelomu 17. a 18. století. Jižně od vesnice se přes řeku klene další historická památka: Pont Saint-Roch, zvaný také Vieux Pont - starý most. Je dlouhý 22, 5 metrů, široký 2,5 m a jeho oblouk dosahuje výšky 11 metrů. Vv roce 1894 byl vyřazený z provozu a v jeho bezprostřední blízkosti vznikl most nový.

 

Saint Roch Colmars Wikimedia Epiméthée


Cyklistika

Jste-li příznivci horských kol, bude vás zajímat, že přímo v Colmars začínají dvě cyklistické trasy: 8 km dlouhá Bla Magnan a 15 km dlouhá les Balcons de la Pinatelle. Více informací a plán trasy vám poskytnou v Turistické kanceláři Colmars.

Turistická kancelář Colmars Office-de-Tourisme
Office du Tourisme de Colmar-les-Alpes
Ancienne Auberge Fleurie, 04370 Colmars-les-Alpes
tel.: 33 04 92 83 41 92
e-mail: accueil@colmar-les-alpes.fr
www.colmars-les-alpes.fr

 

Další informace

  • Oblast: Alpes de Haute Provence
  •  
Zdroj: http://www.provence.cz/

Příroda v Provence


 

 
Příroda v Provence
 

Příroda byla k Provence štědrá, dokonce snad i rozhazovačná, jako by ji zdejší slunce a víno rozmařilo natolik, že začala předvádět, co všechno dokáže.


Bílá skaliska tu zuřivě rozeklaná, jinde něžně uhlazená. Červené pahorky pyšně se roztahující až do moře tak modrého, že dech přechází. Odstínů zeleně tolik, že se jim dokázala vyrovnat snad jen paleta slavných impresionistů. levandule3Koberce zářivě fialové levandule, jejíž vůni rozsévá Mistral po celé Provence. Jiskrně bílý sníh na horách tak vysokých, že se dotýkají nebe nebo tyrkysová řeka v kaňonu tak hlubokém, že nebýt nebesky krásný jak je, řeklo by se, že je vstupem do pekla. Ale příroda šla ještě dál, snad aby ukázala, že je mistrem svého oboru, a vymodelovala skály divoce padající rovnou do moře. Prohnětla zemi, kde se Rhona snoubí s mořem a vytvořila pobřežní deltu, do jejíhož modrého a zeleného podkladu pro efekt posadila hejna růžových plameňáků, stáda černých býků a divokých bílých koní. Rozesela lány žlutých slunečnic a červených vlčích máků, naaranžovala v kraji křovinaté porosty a nazvala je maquis a garrigue, vymodelovala pokroucená těla statných olivovníků i něžné drobounké kvítky léčivých bylinek, a dokonce i prosála písek na zdejším pobřeží, aby byl jemný jak sen. Tak mistrně si v Provence počínala příroda. Je proto navýsost jasné, že za jejími výtvory sem jezdí vzdychat obdivem lidé z celého světa.

 

A vystoupily vrcholky hor...

 

hautes AlpesTeď ale o něco málo vzletně. Moře začalo psát dnešní podobu Provence už před více než 250 milióny let, když dovolilo sopkám vytvořit pevninu zvanou Tyrrhénia. Eroze pomalu srovnávala terén a řeky vyplavovaly nánosy do Tethyského moře, kde se usazovaly a vytvářely vrstvy vápníku, jílu, břidlice a pískovce. Ve třetihorách se pak působením sopečné činnosti a pohybem tektonických desek různě vrásnily a kupily, až vytvořily základ dnešních vápencových hřebenů. Zbytky Tyrrhénie dnes představují přímořské masivy vytvořené magmatickými horninami čedičem a ryolitem (Estérel) a žulou, graptolitem a amfibolitem (Maures).

I provensálské Alpy, jejichž plocha dnes zaujímá 9300 km2, se počaly zdvihat ve třetihorách a v této činnosti pokračovaly až do čtvrtohor. Jejich základním stavebním kamenem je vápenec, ale najdeme tu i sádrovec (masiv Digne), pískovec a žulu (Trois-Évêchés).

 

Kde voní tymián?

 

Nejčastějším porostem Provence je tzv. středozemská lesostep s typickými porosty jalovce, kermesového dubu a kapradí. Více než třetinu celého území Provence pokrývají lesy. Dubové (dub korkový, zelený a pýřitý) a borovicové (borovice přímořská, halepská a piniová). Husté křovinaté porosty maquis jsou domovem divokých bylin: tymiánu, rozmarýnu, bazalky, estragonu, fenyklu či oregana. Po více než dvě tisíciletí jsou tu zabydlené i olivovníky, od středověku citrónovníky a pomerančovníky, mandloně, lípy nebo kaštany. A v 19. století sem Angličané přivezli palmy, mimózy, eukalypty a australské sukulenty, kterým se tu rovněž daří více než dobře. 

 

Kam za přírodou?

 

Alpes-Maritimes

 

alpes-maritimes1


Přenádherné skalnaté pobřeží Côte d´Azur je bezesporu úchvatným přírodním skvostem. Ve spojení s modrou oblohou a neméně modrým mořem jsou zdejší skály monumentem, jehož nádheru lze slovy popsat jen velice chabě.
 

Alpes de Haute Provence

 

Verdon CRT PACAAlpské vrcholky si tu dávají dostaveníčko s nebem a člověk nestačí žasnout nad množstvím jedinečných panoramatických pohledů, které snad nikdy nejsou stejné. Národní park Mercantour je unikátní přehlídkou hor, sytě zelených horských luk i okouzlujících jezer.

Přírodní regionální park Verdon je zase rájem malebných skalních soutěsek, hlubokých jezer, tyrkysových řek i nejhlubšího kaňonu v Evropě.

A kdo má dost hor, zůstává beze slova okouzlen pohledem na levandulovou nádheru roviny Valensole při řece Durance.

 

Hautes-Alpes

 

hautes alpes1


Hory a zase hory, střídané odlehlými údolími. Nádherné a ohromující v každém ročním období a za každého počasí.
 

Bouches du Rhône

 

BauxZde byla příroda obzvláště štědrá: nadělila departementu rozlehlou řeku Rhônu na západě, řece Durance, která už se stačila po horském skotačení umravnit, přikázala důstojně vytyčit severní hranici departementu, moře přistrčila hezky z jihu a na západ zvedla famózní masiv Sainte-Baume s mnohými jeskyněmi. A mezi to vymodelovala neuvěřitelně malebné vápencové pohoří Alpilly, bělostné útesy zvané Calanques, ostře se zařezávající do moře, a okouzlující regionální přírodní park Camargue s jeho mokřinami, salinami, tisícihlavými hejny plameňáků a stády bílých koní. I ta slavná Cézannova hora Sainte-Victoire si přála být zasazena do departementu Bouches du Rhône.

 

 


Var

 

Massif de EsterelNejvíce zalesněný departement nabízí milovníkům přírody kouzelné masivy Maures a Esterel, které své mohutné paty smáčejí ve Středozemním moři, aby koupajícím a po moři se plavícím lidem dopřály čarokrásnou podívanou. O kousek dál po moři se nalézá ráj pro všechny příznivce podmořského života. Díky jedinečnému národnímu parku Port Cros se uchoval kus panenské přírody i ve Středozemním moři. Na severu departementu Var se rozpíná již zmiňovaný regionální park Verdon s nebývale pozoruhodnými přírodními útvary. A mezi tím vším hektary a hektary úrodné půdy, která dává jedinečné olivy, vinnou révu, ovoce, zeleninu...

 

Vaucluse

 

fontaine-de-vaucluse2A opět typické rozeklané vápencové kopce v celé své kráse, snad ještě špičatější než jinde: Dentelles de Montmirail. O kousek dál na sever se vypíná mohutná Mont Ventoux, jejíchž 1909 m musí pokořit i závodníci cyklistické Tour de France. Vaucluse je však také domovem rozsáhlého a velice malebného pohoří Luberon, chráněného jako regionální přírodní park. Kdo však raději rovinu, neodolá jistojistě Plateau de Vaucluse a jejím úžasným jeskyním a podzemním řekám. A samozřejmě Fontaine de Vaucluse - pramenu říčky Sorgue ve skalnaté puklině - místu, na které proudí tisícovky obdivovatelů neskutečné fantazie provensálské přírody.

Už věříte všemu, co jsme říkali o provensálské přírodě na začátku? A není snad dobrý nápad se na tahle skvostná místa osobně vypravit?

Zdroj: http://www.provence.cz/

Umění a kultura v Provence


 

 
Umění a kultura v Provence
 

Věčně inspirativní Provence zrodila trubadúry, slavné spisovatele, hudebníky, malíře, architekty, filmaře i herce. Stovky cizích umělců pobyt v Provence inspiroval natolik, že se tu rovnou natrvalo usadili.
 

Literatura

Literární díla v podobě okcitánsky (v jazyku langue d´oc) psaných oslavných a zamilovaných písní Provence dávala světu už ve středověku. Zdejší trubadúři putovali od jednoho šlechtického sídla ke druhému a pěli ódy na krásu provensálských žen a přírody nebo si brali na paškál zdejší zlozvyky a nemravné chování. Nejslavnějšími trubadúry 12. století byli Rimbaud de Vacqueyras a Bernard de Ventadorn.

Středověk zrodil i další umělce, kteří, navzdory převažující francouzštině, psali dál v okcitánštině: Louis Bellaud, který psal pod jménem Bellaud de la Bellaudière (1532 - 1588, dílo: Obros et Rimos Provensalos) nebo Nicolas Saboly z Avignonu (1614 - 1675, dílo: Noël Provençaux).

 

MistralNejslavnějším literátem Provence je bezesporu nositel Nobelovy ceny za literaturu (1904) Fréderic Mistral (1830 - 1940), jehož odkaz je tu stále živý a jeho slova často citována. Psal provensálsky a Provence a její obyvatele ve svých dílech oslavoval: Mirèio (1859 - epický příběh milenců potýkajících se s nepřízní osudu), Calendau (1867 - o provensálských rybářích), Nerto (1884 - o posledních dnech avignonského papeže). Vytvořil velkolepé dílo Lou tresor dóu Félibrique (slovník provensálštiny, dialektů, náboženství a tradic) a v roce 1854 založil literární školu Félibrique.

Světová literatura ovšem získala i mnohé další Provensálce, kteří sice dali přednost psaní ve Francouzštině, ale jejich díla, často právě o Provence, jsou proslulá. Kdo by neznal slavného Nostradama, jehož proroctví Les Centuries (1555) jsou citovaná dodnes. Nebo neblaze proslulého Markýze de Sade, jehož hrad v Lacoste se stal svědkem mnohých sexuálních perverzit. Nicméně jeho díla Justýna čili prokletí ctnosti, Julietta čili slasti neřesti a Filosofie v budoáru zná celý svět. A známý Alphonse Daudet (1840 - 1897) a jeho nádherné a dodnes čtivé povídky ze života provensálských lidiček Dopisy z mého mlýna (1866). A rozhodně nesmíme zapomenout na proslulého Marcel PagnolMarcela Pagnola (1895 - 1974), bez jehož laskavých románů by Provence byla neskutečně smutná. Tento spisovatel a dramatik dal světu tak úžasná díla a svědectví života v Provence, jakými jsou Dívenka s tmavýma očima (Marseille je zde dějištěm tragické lásky), přenádherně dojemná tetralogie vzpomínek na dětství vydaná pod souhrnným názvem Jak voní tymián (Tatínkova sláva, Maminčin zámek, Čas tajemství a nedokončený Čas lásek) a román z francouzského venkova Živá voda (ten vznikl až poté, co natočil film Manon od pramene). V Saint-Tropez žila také spisovatelka François Saganová (1935 - 2004), která děj svého nejslavnějšího románu: Dobrý den, smutku (1954) situovala právě na Azurové pobřeží.

Provensálští spisovatelé ovlivňovali svět a Provence světové spisovatele. Italský básník Francesco Petrarca (1304 - 1374) věnoval své sonety v díle Canzoniere ženě, kterou potkal coby dvacetiletý mladík v Avignonu, kde žil od svých 9 let - Lauře de Noves. Provence 20. století zase ovlivnila Američana Francise Scotta Fitzgeralda (1896 - 1940), který na Francouzské riviéře pobýval se svou manželkou a svým velkým přítelem Ernestem Hemingwayem.

 

Malířství

 

enguerrand-quarton-coronationVýznamní představitelé výtvarného umění se do Provence dostali až ve 14. století, v době, kdy se stal Avignon sídlem papežů a bylo třeba vyzdobit papežský palác. Nejznámější z nich jsou dozajista fresky Simona Martini ze Sieny (1280 - 1344), jehož italsko-francouzský styl byl nazván mezinárodní gotikou. Papež Klement VI. uvedl na dvůr v Avignonu italskou malířskou školu, která tu dostala název Avignonská škola. Zde vznikla díla, která patří k vrcholům francouzského gotického umění. Avignonská pieta (dnes v muzeu Louvre) a Korunovace Panny Marie (vystaveno v Městském muzeu ve Villeneuve-lez-Avignon) mistra Enguerranda Charontona (1416 - 1466) jsou právě výsledkem Avignonské školy. Stejně jako triptych Hořící keř (umístěn v katedrále v Aix-en-Provence) Nicolase Promenta (1435 - 1486).

Louis Brea cimiez15. a 16. století dominovala hlavně Niceská malířská škola, ovlivněná přicházející renesancí. Jejími představiteli byl zvláště Louis Bréa (1450 - 1523). Jeho dílo můžeme obdivovat na mnoha oltářních obrazech v Nice a jejím okolí (např. triptych Pieta v kostele v Cimiez).

Romantismus ovlivnil díla provensálského malíře Jean-Honoré Fragonarda (1732 - 1806) z Grasse. Jeho milenci, smyslné Venuše i naducaní Amorové se staly tak proslulými, že v roce 1771 si jeho služby objednal sám král Ludvík XV. Další romantický malíř, Claude-Joseph Vernet (1714 - 1789) z Avignonu byl zase ve své době nejvýznamnějším krajinářem. Patnáct jeho obrazů s motivem francouzských přístavů je dnes vystaveno v muzeu Louvre.

Paul CezanneJestli něco proslavilo Provence, pak to byl impresionismus, postimpresionismus a fauvismus. Určitě nejslavnější je v Provence dodnes Paul Cézanne (1839 - 1906) z Aix-en-Provence a jeho koupající se lidé nebo hora Sainte-Victoire. Kouzlu Provence propadl i Vincent van Gogh (1853 - 1890). V roce 1888 přijel do Arles a do jeho obrazů se rázem dostala bohatá žlutá a modrá barva. Navrch ale začala nabírat Goghova duševní choroba, jejíž vinou nakonec van Gogh skončil v ústavu pro duševně choré Saint Paul de Mausole v Saint-Rémy. Přesto i v léčebně plodně maloval, světlo světa zde spatřilo 150 obrazů a desítky kreseb. Goghovy obrazy inspirovaly fauvisty Henri Matisse, André Deraina, Georgese Rouaulta, Maurice de Vlamincka, Raoula Dufyho a Keese van Dongena. Svá díla, namalovaná převážně na Azurovém pobřeží, pak představili na pařížském Podzimním salónu 1905.

 

matisse ChapelleHenry Matisse (1869 - 1954) a André Derain (1880 - 1954) se do Provence často vraceli pro další Múzu. Matisse dokonce navrhl a realizoval výzdobu kaple Chapelle du Rosaire ve Venci.
Provence si zamiloval i otec impresionismu Pierre-Auguste Renoir (1841 - 1919), který sem přijel v 90. letech 19. století hlavně ze zdravotních důvodů. Vystřídal několik ubytování, než se rozhodl zakoupit dům v Cagnes-sur-Mer, kde už zůstal. Obraz Velké koupající se ženy vznikl v roce 1887 právě zde.

Saint-Tropes si podmanilo pointilistu Paula Signaca (1863 - 1935), že si zde koupil v roce 1892 dům. Fauvista Pierre-Albert Marquet (1867 - 1947) se zase usadil v Marseille a jeden ze zakladatelů umělecké skupiny Les Nabis, Pierre Bonnard (1867 - 1947), žil a maloval dvacet let, až do své smrti, v Le Cannet.

otakar kubinČeský malíř Otakar Kubín (1883 - 1969) podlehl Provence natolik, že ve 20. letech nejprve zakoupil dům v Simiane la Rotonde a v roce 1938 dokonce ve vesnici Caseneuve hrad ze 12. století. Kubín v Provence zůstal a maloval až do své smrti. Pochovaný je v Arles.

Slavný Pablo Picasso se v roce 1945 usadil v Antibes a krása Provence ho natolik zasáhla, že ji přenesl i do svých obrazů. To asi nejznámější dílo z této doby, Joie de vivre, tedy Radost ze života, je dnes vystavené na hradě Grimaldi v Antibes. Tam měl i svůj ateliér, dnes proměněný v muzeum Pabla Picassa.

Do Vence se zase přestěhoval Marc Chagall (1887 - 1985), začal se tu věnovat hrnčířské práci a zde také stvořil svou první mozaiku.

vasarely aix en provenceVictor Vasarely (1908 - 1997), průkopník stylu op-art, se nechal v roce 1947 ovlivnit geometrickými strukturami domů na Azurovém pobřeží, jejichž krásu tak rád objevoval. Některé z jeho obrazů jsou vystaveny v Aix-en-Provence, v galerii Fondation Vasarely

V 60. letech 20. století se stala Provence místem vzniku nového směru: nouveau réalisme, francouzského pop artu. Jeho představiteli jsou Yves Klein, Arman a Martial Raysse (zastoupeni v Musée d´Art Moderne et Contemporain v Nice). V roce 1969 vznikla v Nice kolem známého současného umělce Clauda Viallata (nar. 1936) geometricky abstraktní skupina Support Surface. A novou generaci provensálských výtvarníků představují například Gilles Barbier, Stéphane Magnin, Francesco Finizio nebo Christophe Fort.

Další současné výtvarníky vám budeme na stránkách Provence.cz samozřejmě postupně představovat. Díky akci Marseille-Provence 2013 - hlavní evropské město kultury, budeme mít příležitostí věru dost.

 

Film

 

lumerove prijezd vlakuHistoricky první film se točil a promítal v Provence. Nevěříte? Auguste a Louis Lumièrové natočili v roce 1895 příjezd vlaku do nádraží v pobřežním městě La Ciotat a tento padesáti dvou sekundový film poprvé promítli na zámku svého otce Chateau Lumière. Tři měsíce před premiérou v Paříži.

V roce 1919 byla v Nice postavena filmová studia Victorine, která začala psát úspěšnou historii filmu v Provence. V roce 1925 je koupil hollywoodský producent Rex Ingram (1893 - 1950) a město se rázem stalo Mekkou filmařů. Už v roce 1926 tu byl natočený němý špionážní film Mare Nostrum a další následovaly brzy po něm.

Muž, o kterém jsme zde již mluvili v souvislosti s literaturou, Marcel Pagnol, postavil v roce 1934 filmová studia na zelené louce nedaleko Marseille a začal se věnovat i filmu. Všechny Pagnolovy filmy se odehrávají v Provence a dialogy jsou dokonce psány ve zdejším dialektu. Vznikly zde například film Pekařova žena (1938), která mu vynesla uznání z řad filmových režisérů. Za druhé světové války natočil film Studnařova dcera (1940) nebo Nais (1945). Po válce natočil ještě několik filmů, mezi nimi i Manon od pramene (1952), která se pak stala předlohou dvoudílného románu Živá voda.

A buh stvoril zenuV roce 1956 nastal průlom. Roger Vadim v Saint-Tropez natočil film s mladičkou Brigitte Bardotovou A Bůh stvořil ženu. Ohromný úspěch filmu dokázal, že celosvětově úspěšné filmy mohou točit i mladí filmaři a dokonce ve studiích v Provence, mimo Hollywood. V Provence zrozená nová vlna s sebou přinesla režiséry jako je Jean-Luc Godard, Francois Truffaut, Louise Malle, Claude Chabrol či Alain Resnaise.

Cannes festival2Někteří z těchto režisérů si také odnesli za své filmy ceny z Mezinárodního filmového festivalu v Cannes, jehož brány se poprvé otevřely v roce 1947. Hvězdy filmového nebe tu po La Croisette kráčejí stále. Každý rok v květnu se Cannes proměňuje v jeden velký večírek.

A studia Victorine dala světu takové filmy jako Děti ráje (1945; pro Truffautův film zde byla zde vytvořena největší studiová výprava v historii francouzského filmu - 400 m dlouhá divadelní čtvrť v Paříži), Americká noc (1973; snímek F. Truffauta o zákulisí filmu) a samozřejmě slavné Četníky ze Saint-Tropez...


Zdroj: http://www.provence.cz/

 

cetnik saint tropez2

06.05.2014 13:47:20
Jiří Hrdý
Pro mě je to nejlepší ubytování v Bašce Vodě, velmi milí lidé, čisto, vstřícnost a ... skvělé víno!!
214.JPG
P1040124a.jpg
P1000247a.jpg
Baška Voda

Baška Voda

Baška Voda

Baška Voda

Baška Voda

Baška Voda

Baška Voda, Baško Polje.jpg
ostrov Brač(1).jpg
U Ivana.jpg
Povlja (Brač).jpg
Omluvte prosím nedokonalost těchto stránek, tvořil jsem je v lednu 2008 a šlo původně jen o informace k Baško Polje a k našim výletům a to vše jen a jen pro náš úzký okruh přátel. Ale myslím si, že informace, které jsem začal uvádět, jsou praktické, nové, aktuální, prostě na stránkách cestovek či v jejich katalozích některé z nich prostě chybí. Na YouTube jsem umístil videa z těchto akcí, je tam i ilustrační video k cestě od pláže u kempu Baško Polje až ke stanům. Pro představu, jak to tam vypadá, jak je to daleko, jak vypadají toalety, obchod, pekárna v kempu apod. Doplnil jsem tu aktuální ceny mýtného, ceny pohoných hmot, trajekty, on-line kamery, předpověď počasí - vše nejaktuálnější (srpen 2013). Odkazy na stránky chorvatských medií, velkých řetězců ... Neustále se pokouším tedy dopňovat, aktualizovat text. Fotogalerie je již hotová. Tak prosím o trpělivost. Děkuji.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one